...a doktor byl zadarmo !

      Na téma bezplatného zdravotnictví uvedu několik jistě docela vymyšlených a neexistujících pomluv, které se ale v naší rodině skutečně staly. V osdmdesátých letech jsem měl silnou alergii na kvetoucí obilí. V červnu jsem nejméně tři týdny neměl nos a i pusou jsem dýchal sotva. K tomu řezavé svědění až skoro do plic. Každoročně tak tři čtyři týdny pracovní neshopnosti. Na alergologii mě v klidnějších měsících léčili. Podle teorie, že co mě nezabije, to mě posílí. Dvakrát týdně mi podávali nejdřív malou a příště větší a pak ještě větší dávku alergenu, s tím, že si na ni tělo postupně zvykne a v červnu už budu odolnější. Protože věděli, že to je ošajstlich, musel jsem na léčebný zákrok hned ráno a pustili mě až v poledne, když už byla malá pravděpodobnost, že by se objevil alergický šok. Výsledek se dostavil, v následujícím červnu jsem měl posílený průběh alergie. Další léčení už jsem neabsolvoval, bylo možné, že bych takové léčení nemusel přežít.
      Přišel prosinec a sjeli jsme si do Vídně zahrát a zazpívat na Koertnerstrasse a pak do Nachtasylu pro radost našich bývalých spoluhráčů, kteří byli tak zbabělí, že v roce 1983 pod výmluvou, že se jim nechce do vězení, opustili naši krásnou vlast. Během ledna si mě zavolala moje alergoložka a omluvila se mi, že ten lék, co mi může dnes předepsat, mi dosud předepsat neměla možnost, přestože o něm věděla, jenže byl jen za valuty a ona se marně snažila ho obstarat. Dokonce mi o něm ani nesměla říct, protože jedna její kolegyně jenom za radu pacientovi, jaký si má z toho hnusného západu nechat propašovat lék, měla dost nepříjemností (eufemistický výraz pro převelení do kamsi, .. s následným dojížděním a bez možnosti se tam přestěhovat). Dostal jsem PO SAMETU lék, který v Západním Německu v přepočtu stál asi dvěstě korun. V červnu lehké pošimrání v nose, alergie se nekonala. Ani jsem celou krabičku nespotřeboval, tak mě léčení v ceně méně než dvěstě korun navždy alergie zbavilo a už nikdy jsem neměl problémy. Tož léčení zadarmo za bolševika mě stálo jen na ztrátě mzdy za týdny pracovní neschopnosti mnohem víc. Tedy neléčení s každoročním několikatýdenním dušením. A kolik stálo náš stát proplácení mých pracovních neschopností a několika desítek pětihodinových léčebných procedur - hlavně, že na mne nevyplýtval valuty v ceně srovnatelné s jedním kečupem Heinz, který byl někdy i na pultě normálně ke koupení. A už vůbec se neodvažuji vyslovit takovou lživou pomluvu, že tu alergii před sametem vyvolalo cosi, co se tenkrát dávalo do potravin a tak úplný ústup alergie usnadnilo, že už se to nepřidávalo.
      No ale přežil jsem to, A KDYŽ NEJDE O ŽIVOT. . . Jenže našeho dědu obvodní lékař zabil. Moji manželku se mu nepodařilo zabít jen díky tomu, že měla dost síly na něj v ordinaci řvát, ať jí konečně napíše doporučení na chirurgii, kam bez doporučení obvoďáka nesměla. Tam se mohla bez doporučení dostat jen kdyby byla akutně v bezvědomí. Na chirurgii šla hned na sál, kdyby totiž upadla do bezvědomí, bylo by to už její poslední. Do toho jí zbývalo jen několik hodin, stihnula to tak tak. To nemluvím o takové maličkosti, že měla už půl roku bolesti. Ten obvoďák nebyl zlej, jen nikdy na nikoho nešahal, protože dobře věděl, že lidi chodějí k doktoroj jenom proto, že potřebujou napsat neschopenku.

      Takže chválím zlepšení zdravotní péče, chválím, že si můžu vybrat lékaře, chválím lepší ekonomiku, chválím dostupnost nejen léků, ale taky toaletního papíru, který je vždycky k dostání, chválím fakt, že nemusím dávat všimné v řeznictví, ani v dalších obchodech, chválím neporovnatelně lepší kvalitu všech průmyslových výrobků, takže se už nemusím hrabat v mraze v Trabantu, neboť ojetý VW, který mě stál míň, než kdysi Trabant, neměl několik let vůbec ŽÁDNOU závadu, chválím, že mi do bytu neleze estébák s požadavkem, abychom mu dali avízo, až u souseda zaparkuje auto s D u poznávací značky, (ale já vás přece nenutím k žádnému udávání, vy mi jen nahlásíte to auto). Kdybych měl jen heslovitě zmínit, co všechno je dneska lepší, než za vlády Velké strany, nestačilo by mi na to několik stran textu. Včetně nepřiznaného faktu, že k tomu, na co dneska lidi nadávají, získali naši elitní zástupci dokonalý trénink - když se naučili vyžadovat všimné třeba na OPBH, aby člověk konečně po čtyřech letech mohl objednat opravu, na kterou měl nárok, ale nebyly kapacity. Když si už tenkrát ověřili, že politik se absolutně nemusí starat o názory a požadavky obyčejných občanů. Chválím i to, že je možnost se dozvědět o podrazech, což se dřív dalo podstaně hůř (ale dalo), chválím to i přes to, že to vzbuzuje dojem, že takové problémy tenkrát nebyly.

      Nemůžu tvrdit, že je dnes všechno v pořádku, a je na místě o problémech psát a mluvit, protože díky tomu je dnes naděje, že se to bude moci a muset zlepšit.
      To hlavní, co dnes je v nepořádku, jsme si taky natrénovali v době vlády velké strany, tedy dojmu, že nemáme šanci něco ovlivnit.
      Dnes ale tu šanci MÁME.

Napsáno 26.12.2012 pro slovodne , můj oblíbený web. Jiřulka

Co dál
Přejdi domů na moji webovou stránku, nebo použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu kolektivní (koco)vinou autora.