O TYLS - Jiřulkovo PS

Tohle povídání přímo navazuje na Pytloušovo "Ze života", které je vhodné přečíst před tímhle.

Jako nemaniak grafoneman to Pytlouš bere zas až moc stručně. Ono už na té první vodě jsme se potkali a trochu spolu hráli a až na ten výběr repertoiru se mi Pytloušovo hraní i zpívání líbilo, na rozdíl ode mne si může dovolit zpívat něžné a jemné písně. A už tam se s Pinďulou k sobě dost měli, takže mi není jasné, proč mluví až o třeťáku. Ale protože když hraju sám s kytarou, je součástí mého kvokrákorání i napodobování písní Icing, takže když se mi podařilo po dvacetileté pauze restaurovat dva z bývalých pěti členů Icingu, Pytlouš už ty písničky dost znal. Tož bylo celkem jasné, že se úspěšně zhostí hostování v Icingu. Nedosti tak, Icing jako dvougenerační kapela hrál nejen své až i třicet let staré vykopávky, ale i zbrusu čerstvé pjosonky (pjosongy) právě se zrodi vší ho kompozicionáře Pytlouše. No a jako vždy Jindřich dost pauzíral a když už jsme se sešli, hráli jsme i bez Jindřicha. Abychom se nebáli Vlkanic (jedna Vlkanice je vzdorná obec v Beskydské nížině, a jak možná nevíte, dříve bylo alespoň jedno naše pohoří Beskydy, ale nyní jsou už všechna s kydou, druhá Vlkanice je v Polabské vysočině a vyrábí se tam oblíbený salám Nížina, Vlkanice je, stejně jako Prčice, jednotné číslo rodu ženského, takže správně je "Do Prčice !" a nesprávně "Do Prčic !" a taky "… do Dejvice".), angažovali jsme dosud neangažovaného Pytloušova bráchu Janíka. Název kapely se mi jakožto anglofilnímu lingvinářovi (na rozdíl od lingvisty, který řeči umí, lingvinář (podle vzoru kulinář) si je vychutnává), nasanadě sám vnuk. Nebo lépe vyjádřeno vnukl (nebo snad vnuknul). Dodám vysvětlení, tedy v češtině rodina Tylových jsou Tylovi, v Angličtině jsou to Tyls. Bez apostrofy. V kapele Tyls pak krom Tylů bráchů jsem i já člen rodiny Tylojc, bo sem už i Pytloušův tchán. Přibravši Alenu, vznikla čtyřčlenná první sestava TYLS. Dost jsme hráli převzaté věci, ale já jsem je v originále v podstatě neznal. Třeba jsem nikdy moc neposlouchal Cranberries, ale tak, jak je zpívala Alena, líbilo se mi to víc, než v originále. (Navíc jsem si vždycky myslel, že Cranberry je jeřabina a ona to je mrcha brusinka, přestože crane je jeřáb. Jenže brusinky podle indiánské legendy přinesli do jejich země jeřábové a jeřabina je rowanberry a jeřáb pták je jak crane, tak rowan, jeřáb strom jen rowan, jeřáb stroj jen crane, přičemž crane má i další významy, třeba "zaváhat". Čím dýl se člověk učí anglinu, tím víc je překvapenej, co všecko ještě neví.)

S Alenou se nám moc hezky hrálo, ale nahrávek skoro nic není. A fotka nám zůstala jen jedna. Další vývoj byl spíš dekrementní, Alena nastoupila kamsi jinam mimo Prahu a přestala moct chodit. Zpívala s náma ještě nějakou dobu Janíkova dívenka, ale pak i oni oba přestali moct chodit krz nějaké mimopražské povinnosti. No a já jsem se začal topit v předsmrtné křeči mého tehdejšího zaměstnavatele, jezdil jsem po sajtech mimo Prahu tak furtnež, že jsem se ze zakládajícího člena stal pouze hostem ve své vlastní kapele a už jsem ani neuměl většinu písniček, protože udělali nové. Takže když sjednali hraní někde v Černošicích, moh jsem se přidat jen s perkusema. Ale před definitivním vyhazovem z práce naší kapele zaměstnavatel nevědomky pomohl. Bylo tolik práce, že jsem dostal na výpomoc dva brigádníky. Jeden byl Pytlouš, to jsem v práci řekl, že jednoho dobrého studenta znám, aniž tam někdo tušil, že to je skorozeť. Naší spoluprací tam vznikl Pantáta Bezoušek. Pak přišel další student, výbornej kluk, když jsem si mu postěžoval, že máme problém s nahráváním muziky na našem počítači, seznámil nás s Tomem. Tak jsme získali nejlepšího muzikanta, co v naší kapele kdy hrál. A navíc je nejšikovnější počítačář.

Ale aby nebyla domněnka, že mě z práce vyhodili kvůli kapele, tak to nebylo. Byli jsme světová telekomunikační firma, jenže přišla celosvětová telekomunikační deprese a ředitelství v New Jersey rozhodlo, že 70% zaměstnanců v celém světě vyhodí. Přestože naše česká pobočka měla světově největší obrat i zisk na hlavu a největší růst a spoustu práce, i tady muselo 70% pryč. Naše oddělení ale potřebovalo dodělat aspoň ten jeden velkej kontrakt, tak mě sice vyhodili, ale dohodili mi zaměstnání v pracovní agentuře, od které si mojí práci pronajímali, takže za ni sice platili víc než předtím, ale splnili příkaz shora, což tady píšu proto, aby si všichni uvědomili, co je reálný kapitalismus a jak se ve velkých firmách rozhoduje.

Tak nějak plynule se ve zkušebně občas začal vyskytovat Kráky, což byl už od zmíněné první vody jeden z hlavních spoluplujících a táborákových spoluzpěváků, takže vlastně dávno osvědčený spoluhráč. Jeho klávesy dávají potřebnou hutnost a zvukovou bohatost jinak jen kytarovému zvuku.

No a Jitku jsem potkal ve Vagonu na koncertu ke třicátému výročí Extempore. Líbilo se mi jak zpívá a pozval jsem ji k nám. Tato dávná Neduhova spoluhráčka je naše nejnovější posila a moje jediná vrstevnice v dvougenerační kapele.

Od těch dob, co existuje e-mail, je každá zkouška uskutečněna horko těžko spatlanou dohodou po dlouhé mejlespondenci všech všem, kde každý dvakrát změní, kdy nemůže, pak na tři doby, kdy teda může, jenže nakonec pošle, že stejně nemůže a navrhne jindy a v příznivém případě na to ostatní stihnou reflektovat a téměř každý týden se jednou sejde aspoň většina. I tohle je reálný kapitalismus a všichni jsme v práci či dalších povinnostech uvrtaní víc než dost.

Jiřulka

Vytvořeno 17.11.2005