Trestání nevinných

a neschopnost státu řešit situaci bez obtěžování nezúčastněných

      Zeptejte se starších cestujících v autobuse, jak je jim příjemné hopsání autobusu na "zpomalovacích" drncácích a jízda po kruhových objezdech. A zeptejte se jich, čím zavinili jejich zavádění a čím přispějí tato nepříjemná zařízení k jejich bezpečnosti. Odpověď je jednoznačná - ničím. A zeptejte se lidí, kteří žijí v blízkosti těchto zařízení, za co jsou trestáni zhoršením ovzduší. Když každý autobus, náklaďák i osobák poté, co přibrzdí, vypustí oblak dýmu, který by nemusel vypustit, kdyby jel plynule.
      Kupodivu se daří přesvědčovat veřejnost, že trestání nevinných lidí je v jejím zájmu a veřejnost s tím souhlasí a nejen to, veřejnost to dokonce vyžaduje. Tedy většina veřejnosti - no a z principu demokracie plyne, že většina přehlasuje nesouhlasící menšinu.
      Jenže tohle je typický výsledek demagogického zkreslování informací, které se veřejnosti předkládají. Protože jen menšina občanů má řidičský průkaz a ještě méně občanů skutečně umí řídit, je jasné, že skutečné zkušenosti z dopravního provozu má menšina občanů. Tu zbývající většinu naprosto samozřejmě děsí obrovská nehodovost na silnicích. Jako častá příčina nehod se uvádí nadměrná rychlost. Z toho by měl vyplývat logický závěr, že zařízení, která přinutí řidiče snížit rychlost, zvýší bezpečnost. Jenže tenhle závěr je naneštěstí chybný. Nějak se přitom vytratil fakt, že i naprostou většinu řidičů samozřejmě také děsí obrovská nehodovost na silnicích a řídí ohleduplně a bezpečně. Také tito řidiči jsou trestáni bezdůvodně, zvýšením spotřeby a opotřebení vozu i zbytečným prodloužením jízdní doby. A navíc vědí, že takové zpomalovací zařízení je proti řidičům hulvátům neúčinné a dokonce kontraproduktivní, protože hulváti tím víc hned za ním zrychlí a tím agresivněji se derou do předjetí a ohrožení těch pomalejších.

      Neustále zesiluje snaha překročení rychlosti pokutovat a neustále roste údiv, jaktože ono to nepomáhá. No pochopitelně to nepomáhá, když překročení limitu rychlosti policie trestá v místech, kde rychlostní limit je stanoven podstatně nižší, než je potřeba. Řidiči pak tento nesmyslně nízký limit samozřejmě nedodržují. Aniž by právě tam vinou vyší rychlosti nějak ohrozili bezpečnost. Samotná rychlost totiž není nebezpečná. Nebezpečná je ale rychlost nepřiměřená, taková, při které dojde k nezvládnutí vozidla. Budete se divit, ale většina nehod se stala při rychlosti, která byla nižší, než limit platný v daném místě. V protokolu se píše, že řidič nepřizpůsobil rychlost povaze a stavu vozovky. No samozřejmě, přece nebudou pokutovat správce komunikace, že povahu a stav vozovky nepřizpůsobil provozu, pro který je určena. To ať si řidič na správci komunikace vysoudí sám. Katastrofální stav silnic a dopravního značení je často pro vznik nehody podstatný, hlavní příčiny nehod jsou ale hulvátství některých řidičů a nedostatečné řidičské umění mnoha daších řidičů a všeobecná tendence nedůvěry ve správnost pravidel silničního provozu.
      Naše řidiče nutíme bezduše dodržovat pravidla místo toho, abychom je učili bezpečně řídit. A pak se divíme, že navzdory kontrolám dodržování pravidel a obrovskému výběru pokut stále trvá jak nehodovost, tak kolosální neukázněnost a nedodržování pravidel.
      Všichni se diví, že ani zvyšování počtu i velikosti pokut, ani častější kontrolní akce na silnicích nehodovost nesnižují a nikdo si netroufá přiznat, že systém, jakým jsou pokuty vybírány, je zásadně chybný. Vysvětlení je jednoduché. Policie neodhaluje a netrestá nebezpečnou a bezohlednou jízdu. Policie jenom vybírá pokuty tam, kde se jí to snadno měří a kde je snadné chytit řidiče, který vjel do přehledné a prázdné křižovatky bez úplného zastavení na značce "Stůj, dej přednost v jízdě". Pokud policie natočí kamerou vozidlo, které překračuje povolenou rychlost, nebo projede křižovatkou půl vteřiny po rozsvícení červené na semaforu a půl roku poté si předvolá majitele auta k zaplacení pokuty, tak se tím nezvýší ani bezpečnost, ani míra dodržování pravidel. Policie si tak nepřípustně ulehčuje výběr pokut a svoji povinnost najít a trestat viníka přenáší na majitele auta.
      Ve Francii to také tak původně zavedli, ale pro katastrofální následky byla praxe předvolávání majitelů zcela zrušena a policie smí pokutovat pouze pokud je schopna řešit přestupek ihned na místě činu.
      V desítkách případů se totiž stalo, že majitel auta se pustil do trestání řidiče v době přestupku tak vehementně, že to vedlo k rozvodům, majetkovým sporům, hádkám o děti. Rodinní advokáti pak prosadili argument, že za dopravní přestupek není možné trestat způsobem, který může mít za následek rodinný rozvrat a ohrožení nevinných - zejména dětí.


Korupce

Korupce je další typický příklad trestání nevinných. Zatímco viníci si na úkor poškozených nezúčastněných i na úkor zúčastněných nevinných lidí surově přilepšují.

Kolik jen politiků bylo zvoleno díky slibům vymýcení korupce. Přitom věděli, že nic proti korupci nepodniknou. Vždyť by byli sami proti sobě. Jenom politici a státní úředníci jsou viníci a jediní profitující.

Korupce je zdánlivě záležitost dvou účastníků:
UPLÁCEJÍCÍ   a   UPLÁCENÝ.
Zapomíná se na důležitou třetí skupinu - to jsou
POŠKOZENÍ.


      Zeptám se: Když uplacený
státní úředník zadá státní zakázku dražší firmě, kdo je poškozený? Nevíte?

      Kdo zaplatí té
uplácející firmě vyšší cenu za předraženou zakázku?

      Doufám, že si nikdo nemyslí, že to ten uplacený
úředník zaplatí ze svého. Nezaplatí to nikdo jiný, než občané - daněmi do státního rozpočtu. To jsou poškození bez jakékoliv možnosti svou škodu vymáhat. Jak se ale stalo, že k takové transakci mohlo dojít? Jedině tak, že státní úředník, který má pravomoc určit, komu peníze ze státního rozpočtu budou zaplaceny, rozhodne nesprávně. To se mu podaří jenom proto, že naše zákony trestají i nevinného účastníka, tedy uplácející firmu. Berte to jak chcete a křičte, že dává úplatek, ale kdo daňové poplatníky skutečně poškodil? Ten, kdo za svou práci dostal víc, než někdo jiný, nebo ten, kdo nesprávně rozhodnul o tom, komu budou státní peníze vyplaceny? Firma neměla pravomoc o tom rozhodnout, takže svým úplatkem svoji pravomoc nemohla překročit. Takže za předražení zakázky je vinen jen úředník, který měl pravomoc to rozhodnout.

      Stále váháte o nevině uplácející firmy? Tedy víc po lopatě. Představte si, že budu hledat firmu k provedení práce na mém vlastním domě, které za práci zaplatím ze svého. Umíte si představit, že bych přijal od nějaké firmy úplatek za to, že mi provede práci dráž? A dovedete si představit firmu, která by mi takový úplatek nabídla?


Rozhlasové a televizní poplatky

musí platit podle zákona každá rodina - vlastník přijímače, bez ohledu na to, jestli státní rozhlas či televizi někdy sleduje. Zákon je však děravý, takže se nedaří najít všechny, kteří by měli platit. K vyhledávání neplatících se používá zajímavá oklika, obesílá se výzva majitelům elektroměrů, že se dopouštějí protizákonného činu tím, že neplatí rozhlasové a televizní polatky. Tak nějak se předpokládá, že kdo má zavedenou elektřinu, má taky televizor i rádio. A ať nelže, že ho doma nemá. Takový dopis jsem dostal DVAKRÁT, s výzvou, že jsem povinen se k placení přihlásit a navíc zaplatit pokutu za porušení své zákonné povinnosti. Poprvé to bylo kdysi před asi třiceti lety, kdy takhle obesílali všechny majitele elektroměrů, tedy i takové, kteří byli k placení tv+r poplatků přihlášeni a platili je. Neobtěžovali se vůbec s tím, aby si vyhledali, kdo již platí. Inu za vlády komunistů si to mohli dovolit. Podruhé jsem takový dopis dostal před několika roky. Opět jsem musel doložit, že svou zákonnou povinnost plním, jen je plátce poplatků jiný člen rodiny než majitel elektroměru. Inu hnusní kapitalisti.
      Jako majitel přijímačů jsem tedy ve vztahu ke tvůrci pořadů zákazník, který si nemůže vybrat dodavatele a ani nijak ovlivnit kvalitu jeho práce. Nejen tedy kvalitu pořadů, ale ani kvalitu jejich úředních činů. V prosinci 2012 jsem osobně v budově rozhlasu žádal o změnu placení převodem z účtu jedenkrát ročně dopředu na celý rok namísto dosavadního placení měsíčně přes SIPO. Pracovnice viděla na vlastní oči útržek SIPO jako doklad, že jsem za prosinec zaplatil. Ostatně z něj opsala údaje ke zrušení inkasa poště. V lednu 2013 jsem dostal dopis - upomínku abych zaplatil dlužnou částku za prosinec 2012. Volal jsem tam, že přece nic nedlužím, jo pane, to nám to asi z výpisu ještě nevyjelo, tak to považujte za bezpředmětné. Takže ačkoliv platím, jsem označen za neplatiče jen proto, že pošta a rozhlas mají nekvalitní banky. Přikládám kopii jejich dopisu, který je k smíchu, přestože, a právě proto, že je kvalita jejich úředníků k pláči. Stejně jako kvalita jejich pořadů.
      K tomu si přidejte praktiky Ochranného Svazu Autorského - OSA. Ze všech nevinných lidí i organizací dělá viníky tím, že určité procento prodejní ceny všech prázdných paměťových médií, kopírek, tiskáren a příslušenství jde na účet OSA jako paušální poplatek za autorská práva děl, která si na tyto média načerno uložíte, a to i v případě, že si budete tisknout a ukládat jen svoje vlastní fotografie. Přitom autorské honoráře za veřejnou produkci platí rozhlas i televize i pořadatelé koncertů na OSA podle hraných konkrétních skladeb, jako honorář za provedení konkrétnímu interpretovi či autorovi. Doufám, že si nemyslíte, že anonymní procento z ceny prázdného CD je spravedlivě rozděleno konkrétním autorům.

Dopis z rozhlasu


Co dál
Přejdi domů na moji webovou stránku, nebo použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu kolektivní (koco)vinou autora.