Tatramat story

aktualizováno 10.11.2005

Motto: Nevypere-li ti matka, vypere ti Tatramatka

Připouštím, že jsem obzvláštní smolař, a že v mém případě nastane tolik nepříznivých událostí, souběhů náhod a dějů, a tolik průšvihů, jako u stovky normálních lidí dohromady, připouštím, že jsem asi moc náročný a jako lapálii posuzuji i to, co jinému nestojí ani za zmínku, ale to spolu dost souvisí. Připouštím i to, že následující popis závad a problémů s naší automatickou pračkou Tatramat 353 je značně subjektivní, ale stejně se nemohu ubránit konstatování, že jak ta pračka, tak její servis je průšvih, nebo námět na komedii. Jak se to vezme.

Koupili jsme ji na novomanželskou půjčku zhruba v dubnu 1977. Tu půjčku zdůrazňuju proto, že na ni bylo možné koupit pouze tuzemské výrobky. Hotové peníze nebo bony na koupi netuzemské pračky jsme neměli. V té době se tak sotva začaly vyskytovat naše, takže výběr byl jednoduchý. Neměli jsme na vybranou. I kdybychom hotové peníze měli a chtěli je dát na pračku Philco, stejně nebyla k sehnání a dva naši známí, kteří ji sehnali, říkali otevřeně, že ji sice sehnali s úplatkem 500,- Kčs, ale ještě s notnou dávkou štěstí či vytrvalosti, aby vůbec měli komu to pětikilo dát. A já jsem neměl možnost, jak znělo doporučení, každý den dopoledne po dobu dvou měsíců, s částkou v hotovosti (něco kolem osmi tisíc, už nevím přesně, ale každopádně o dost víc než na Tatramatku) a přidaným pětikilem projít svých pět šest elekter, aby se tam člověk vyskytl první, právě když ji skládali z auta. Ono mi dalo dost práce, abych i tu Tatramatku sehnal. Pár odpolední to zabralo a nějakou tu desítku elekter jsem si taky prošel. Tenkrát nebyly. Teď už snad jsou a snad už je i výběr z víc typů, ale tenkrát byly dva. Ta větší s vkládáním zboku, a ta menší s vkládáním zvrchu, kterou bychom asi chtěli radši, protože byla levnější a tvrdí se, že je i kvalitnější. Ale když jsem po dlouhém běhání v elektře na náměstí Bratří synků uviděl první kus pračky, kterou byli ochotni dát na půjčku, bylo rozhodnuto. A basta. Tatramat 353 za 6 600,- Kčs s vkládáním prádla zepředu, sypání prášků a napouštění zvrchu, ovládání zepředu (PS: cenu je nutno vztáhnout k době, kdy lístek na tramvaj stál 1,-Kčs). Ne, že bych se pro takový typ po zralé úvaze rozhodl, ale po ještě zralejší, dokonce již přezrálé úvaze jsem chňapl po prvním kuse něčeho, co automatickou pračku připomínalo a bylo k mání. A bylo proč.

Koupili jsme ji v době, kdy se nám narodila naše první dcera po rizikovém těhotenství, při kterém moje žena měla chřipku a zánět ledvin, pobyla si v nemocnici a na ledviny musela brát léky, které se v jiném stavu brát nemají, ale holt ledviny se léčit musely. Vlivem těch prášků dcera nepřijímala potravu, zkrátka a dobře se nebudila na pití. Spala či polospala, protože byla omámená, o kojení se vůbec nedalo mluvit, personál porodnice akorát dokázal manželku sprdnout, že neumí dítě nakrmit, a že ji má krmit častějc, když pije tak málo. Vypadalo to tak, že jsme museli vystihnout vhodný okamžik a stříknout dcerce z láhve vhodné množství Feminaru do pusy, aby se trošičku zalkla a musela to spolknout, i když spala. A za chvíli zase. Ona při tom kuckala, teklo jí to zas ven nosem i očima, ale nevzbudila se. Asi tak za půl až tři čtvrtě hodiny ubyla v láhvi asi dvacítka. Aby jakž takž přibývala, "krmili" jsme ji každé dvě hodiny ve dne v noci. V noci jsme pak většinou jedno krmení vynechali. Stejně to ale včetně přebalování znamenalo hodinu krmit, hodinu spát, hodinu krmit, hodinu spát. I když jsme se s manželkou všelijak střídali, stejně jsme oba spali, kudy jsme chodili. Na nějaké domácí práce, vyřizování, shánění, ani pomyšlení. Já v té době v práci navrhoval měřák, a protože jsem nevládzal, je z měřáku takovej spatlanec, že se za něj dodneska stydím. Ostatně můj tehdejší šéf, sám otec tří dětí, člen závodního výboru Komunistické Strany Československa, mi upřímně radil, že takhle udržovat dítě při životě nemá smysl, to že je milosrdnější ho nechat umřít. Ale to zase kdepak. dceři je teď jedenáct a je to nádherná holka, premiant třídy a vůbec výborné dítě.

Ale v té době samozřejmě čurala a kakala normálně, takže prát plínky se musely denně (PS: kdepak tehdy Pampers, jsme v ČSSR v roce 1977). A kromě toho běžné prádlo pro šest dospělých osob. Při tom krmicím náporu prát bez automatické pračky byla vražda. To krmení se asi po třech měsících začalo zlepšovat a v roce už jedla normálně, ale zůstalo jí, že strašně špatně a málo spala. Ostatně poměrně málo spí dodneska a stačí jí to.

No a do téhle situace začaly lapálie s pračkou. Nejdřív jsme si pochvalovali, ale asi za dva až tři měsíce prasklo těsnění vkladu, neboli ta guma u okénka. No co, pračka byla v záruce. Po mnoha marných pokusech se dovolat do servisu, čili kanceláře ve Vršovicích, trvale bylo obsazeno, a po jednom marném pokusu tam dojet, neboť měli zavřeno, a otevřeno odpoledne jediný den v týdnu, jsem tam to odpoledne dojel. Podotýkám, že pracuji v závodě s píchačkami a každý odchod ze soukromých důvodů v mojí pracovní době od 7.00 do 15.35 musím odpíchnout a někdy jindy pak napracovat.

Jo, těsnění vkladu, to vám nevyměníme, ty nejsou. Jen v naší oblasti, což je polovina Prahy, máme 800 nevyřízených žádostí. Že to je v záruce? No oni těch 800 je všechno v záruce, ty, co jsou po záruce nebereme ani do záznamu. Že máte kojence ? To mají skoro všichni. Ne pane, není nám to jedno, ale jsme jen servis, a ty gumy si sami vyrábět nedokážeme. On to někdo špatně naplánoval, asi nepočítal s tím, že tak málo vydrží. Ne pane, termín na opravu vám žádný dát nemůžeme, protože vám to teď prostě neopravíme. Ale potvrdíme vám to do záručního listu a záruka se vám prodlouží. Kromě toho si vás poznamenáme, a až nám těsnění přijdou, pošleme vám koresponďák, abyste si přišel objednat opravu.

Druhý den ráno jsem si postěžoval v práci kolegům a oni mi řekli, ty blbej, to si musíš od nich nechat písemně potvrdit, že je pračka neopravitelná, s tím jít do obchodu a musejí ti ji vyměnit za novou.

Hned to dopoledne jsem si odpíchl soukromý odchod a letěl do objednávkové kanceláře s připraveným papírem, aby mi na něj dali štempl. Ta samá paní, co včera, se na mě mile usmála, jestli chci termín opravy v pátek, nebo raději v pondělí. Žasl jsem, že od včera večer do dneska do rána dostali vagón těsnění, ale kdepak, nedostali ani jedno. Ale pane, kdo se ozve, že chce měnit pračku, tomu to musíme hned opravit, aby ji neměnil.

Tož těch 800 nevyřízených žádostí, to jsou ti blbečkové, kteří se nedozvědí, jaké právo jim dává reklamační řád. Chtěl bych vidět ten bugr, kdyby se to dozvěděli všichni najednou. Protože by najednou v celé republice nebylo dost praček na výměny.

Opravář přišel, vyměnil, já si napracoval pracovní dobu zmeškanou uplatněním reklamace i opravou a libovali jsme si, jak čtrnáctidenní martýrium ručního praní plínek skončilo. Ale za dva tři měsíce prasklo těsnění zase. Zase v záruce. Objednání opravy proběhlo bez žertovných událostí, protože už jsem věděl potřebné, ale zato termín mi dali nesmlouvavě až za měsíc. Ne, nelze to považovat za neopravitelnou vadu, vždyť vám tady dávám termín na opravu, ale máme opraváře tak vytížené, že vám termín dřív dát nemůžeme.

Zase začalo každodenní martýrium ručního praní plínek. Dcera byla po RTG kyčlí, přikázali balit do čtyř plínek, na igelit v plínce byla alergická, takže jedno čurání, šup čtyři plínky. Na žehlení plínek jsme už ani nepomysleli. Zvláštní bylo, jak ty plínky byly po pár měsících z Tatramatky neuvěřitelně potrhané. Za měsíc ručního praní nepřibyla žádná podstatná trhlina, tak to těma plínkama nebylo. Že by Tatramatka?

Opravář přišel, vyměnil, pračka zase prala. To nemluvím o takových maličkostech, jako že jsem třeba o půlnoci přišel do kuchyně a zjistil, že pračka stále ještě vyváří, od takových osmi večer, v kuchyni by se daly napařovat knedlíky položené na talíři na stole, z okna teklo a tak dále. Pošťouchnul jsem programátor ze zaseknutého kroku a on pak poslušně doběhl až do konce. To se pak za celou historii pračky opakovalo opravdu jen málokdy. Taky neustále byla pod pračkou louže. To nás tak vytrénovalo, že jsme prali, i když pračka tekla poněkud víc, prostě dokud se v ní udržela voda na vyprání. Ta louže mezi krajem lina a zdí vsakovala do dřevěné podlahy. Postupně se v místech nožiček začaly tvořit důlky a po pár letech celá pračka klesla o asi deset centimetrů níž, protože dřevěná podlaha v tom rohu úplně vyhnila. Pračku jsem odstavil, ohnilé konce prken jsem odřízl a podlahu v rohu vybetonoval. Od těch dob nám viklá stůl, protože lino nešlo celý odtrhnout, tak jsem ho jen odchlípl v tom rohu a oni mi tam vlezly kamínky, které nešly vymést, takže šikmo přes kuchyň máme vlnu. I to odstavování je zábava, protože nohy Tatramatky kde spočinou jen na okamžik na linu, udělají kulaté černé razítko, které už nikdy nepustí. V pračkovém rohu a jeho dvoumetrovém okolí máme těch razítek stovky, jak se s ní při neustálých opravách hýbalo.

Blížil se konec záruky a těsnění jevilo dobrou vůli prasknout, trhlinky už byly, řekl jsem si, než mi dají termín na opravu, jistě rádo praskne docela. Vzal jsem záruční list, paragon a papíry od dvou oprav, že pojedu objednat třetí opravu a tedy výměnu. Ten den jsem se stal obětí krádeže, ukradli mi tašku, v ní dva a půl tisíce, které jsem měl na zaplacení něčeho na ústřední topení, které jsme zrovna v domku dělali. Ukradli mi tedy i papíry od pračky. Dokonce i z peněženky platné poštovní známky. Pohozenou peněženku pak kdosi nalezl na chodníku u menzy na Žižkově a dal ji do pokladny, odkud mi zavolali. Touto cestou mi dotyčný ohleduplný zloděj vrátil občanku, řidičák a tak podobně. Takže jsem musel jenom vyměnit vložky zámků dveří dvou bytů a Trabanta. To, že bych vyměnil pračku bez dokladů jsem si při své notorické smůle ani netroufl zkusit.

Objednal jsem tedy opravu pozáruční a čekání na ni jsem vyplnil otáčením těsnění tak, aby největší díry byly nahoře, lepením těsnění pomocí soupravy na veloduše, což vydrželo asi tak na týden, a pak jsem lepil zas, a samozřejmě vytíráním louží po každém praní. A posléze zase samozřejmě třemi týdny ručního praní.

Přišel opravář, koukl a povídá, no bodejť by vám to těsnění tak nepraskalo. Tenhle kus pračky je zmetek, takových byla celá série. má totiž buben asi o pět centimetrů níž, než má mít, a tak je ta guma nepřiměřeně namáhaná. Že si toho nevšimli ti, co vám dělali záruční opravy? Ale to oni věděli moc dobře, ale přece vám to nemůžou říkat v záruce. To byste si to hned šel dát vyměnit a oni by přišli o prémie, že mají moc neopravitelných závad. Ne, náš servis vám to neopraví, to je výrobní zmetek a nedá se s tím nic dělat. Jedině, pokud jste kutil, překovejte si závěsy, to jsou tyhle pera, asi o 5 centimetrů je zkraťte. Když je přitom zlomíte, tak náhradní nejsou, lidi už jich moc zlámali.

Risknul jsem to a závěsy z pětimilimetrové pružinové oceli jsem překoval a ejhle. Těsnění místo dvou měsíců vydrželo dva roky.

Nicméně za dva roky jsem byl zase nahranej. V opravně mi zase nedali termín, těsnění scházela ještě kritičtěji, byli jsme bez těsnění několik měsíců. Dostal jsem radu, ať napíšu do Popradu do výrobního závodu, že prý kdysi kdosi od nich těsnění dostal. Na první dopis jsem nedostal ani odpověď. Tak mi kolega, rozený Slovák, pomohl sestavit srdceryvný dopis ve slovenštině:

V septembri sa nám má narodiť druhé dieťa, no naša práčka neperie, opravovne v Prahe, kde teraz bývam so svojou ženou a dcérkou, nie sú schopné túto závadu odstrániť... Atd. Zase se na mě ani nevyprdli.

Nakonec mě zachránilo jen to, že druhé dítě byla druhá dcera, slitoval se nade mnou jeden kolega, který měl taky dvě dcery. Že prej, když mě postihlo to neštěstí, co jeho, že musí být se mnou solidární a půjčil mi těsnění, ale že mu ho musím vrátit.

Vymontovat a namontovat jsem ho uměl už bravurně, takže když na mě přišla po půl roce konečně řada v opravně, to těsnění od kolegy jsem zase vymontoval, namontoval jsem do pračky své starší děravé, přišel opravář, namontoval do pračky nové, já jsem to nové z pračky zas vymontoval abych ho mohl vrátit kolegovi, a tak mě, spekulanta nepěknýho, stálo o pouhou stovku víc, než činila jeho cena. A zase jsem do pračky vrátil to těsnění od kolegy, sice použité, ale ještě dobré.

Když po dalších dvou letech zase prasklo, už nějak začala těsnění být a dneska je mají v každé elektře. Mám vážnou obavu, že jsem si na to tak zvykl, že jsou, že mě to ukolébá, já si neudělám zásobu a až ho najednou budu potřebovat, že zase už nebudou, protože to jistě bude zastaralý typ.

Jenže pračka nemá jenom těsnění vkladu. Ostatní závady si vzhledem ke jejich hojnosti už nejsem schopen přesně seřadit, určitě jsem jich taky pár zapomněl. Takže to bude na přeskáčku.

Vzhledem k tomu, že se mi nechtělo vždycky měsíc prát v ruce, než se dostaví opravář, raději jsem si dělal většinu oprav sám. Nezanedbatelné jsou i cenové důvody. Například dosud nejzapeklitější závadu, kterou jsem hledal víc než půl roku, by opravář řešil výměnou programátoru, což stojí několik hodně set. Závada se projevovala tak, že někdy neběžel program, někdy běžel. Když neběžel, tak se to nejdřív nepoznalo, protože se buben normálně vrtěl, voda natekla, ale dál nic. A každé dvě minuty z programátoru vyšlehl blesk. Vyznačovalo se to dále tím, že kdykoliv jsem pračku oddekloval, abych zjistil, co to je, vždycky běžela normálně. Jak jsem přidělal dekl, zase blbla. Až mě to naštvalo, a dekl jsem vůbec nepřišrouboval, abych ho dokázal hned odklopit, až se to stane. I tak trvalo delší dobu, než se mi podařilo pračku nachytat na višních. Strhl jsem dekl, a ejhle, programátor se točil obráceně, takže sice hučel, vrcení bubnu poháněl, i když proti srsti, ale další věci už samozřejmě proti srsti převody nepustily. Akorát se ulomil kontakt, který přepíná mírné a intenzivní vrcení, ale zůstal v poloze intenzivního vrcení, což nám nevadí, jenom nejdou programy na vlnu a neomezenou dobu, to se nevrtí vůbec, ale ty jsme stejně nepoužívali.

Motorek programátoru už jsem znal, vždyť jsem v něm kdysi měnil cívku. Tenkrát mi kolegové řekli, ten a ten má na to výkresy, v navijárně naší továrny (Tesly Strašnice) jich jako melouch udělali náhradních desítky kusů, a ty naše vydrží protože mají kostřičku z kvalitní hmoty, zatímco ty původní z termoplastu, šmejdu, který se roztaví.

V motorku programátoru je západka, taky z nekvalitního plastu, která určuje směr otáčení, a ta byla prostě opotřebovaná. Je to jeden odlitek velikosti asi jeden centimetr, výrobní cena může být tak dvacetník. Ale zásadně se jako náhradní díl neprodává, jedině celý programátor. Vzal jsem kousek plošného spoje, jako čep jsem do něj dal dutý nýtek, odhadl jsem tvar podle původní, ale opotřebené západky a jehlovým pilníčkem jsem za necelou půlhodinu vyrobil novou západku. (PS: Takto opravený programátor pak sloužil až do úplného konce pračky, určitě mnoho set praní.)

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale poslední dva opraváři, kteří u nás na pračku byli, mě tak dožrali, že těm fušerům zlodějskejm už vydělat nedám. Ten předposlední, co vyměňoval gumovou hadici mezi bubnem a filtrem, mi říkal, že se mám objednat na výměnu vany. Že prý nejsou, tahle je sice ještě dobrá, ale načatá, až za dva roky prorezaví, nové nejsou a budu třeba rok stát. Já blbec na něj dal a poprvé a naposled jsem objednal preventivní výměnu něčeho, co ještě sloužilo. Sice to trvalo opravdu ten rok, ale když přišel opravář s vanou a tu původní vyndal a já si ji prohlížel, mohl jsem puknout vzteky, protože byla akorát v jednom místě jemně odřená a jinak jí nic nebylo, čili celá oprava zvíci asi 1 200,- Kčs byla úplně zbytečná. A abych pukl vzteky ještě víc, ten opravář byl takové prase, že když natloukal ložiska do futra, překonal známý Loweryho princip z Murphyho zákonů:

Jestli to nejde po dobrém, dělej to násilím. Jestli se to ulomí, šlo o vadnou součástku.

Zřejmě si myslel, že sedí před někým, kdo v životě v ničem neměnil ložiska a před mýma očima natloukal ložisko do hliníkového futra jenom kladivem, a pro mě s dodneška nepochopitelným násilím. Celou dobu jsem si říkal, že to futro musí prasknout, vždyť tam to ložisko tluče nakřivo. Vypadalo to, jako že ten opravář nikdy ložisko nenatloukal, mlátil do toho jako hluchej do vrat, to ložisko bylo nejmíň o 15° pokřivený a on ještě tloukl do tý nejvíc zalezlý strany. Bohužel jsem ho od toho včas nevyhnal a skutečně futro prasklo. To už jsem mu začal sprostě nadávat a on samozřejmě tvrdil, že to futro mělo skrytou vadu, jinak by neprasklo. Že jestli se chci hádat, že ho může vzít na podnik k posouzení lomu, že tam jsou bublinky a mikrotrhliny. Co jsem mohl dělat, co by asi dali za posudek posuzovači ze stejnýho spolku. Jedině, když z auta přines nový futro, nakázal jsem mu, ať tam ty ložiska natlouká jak se patří, to jest přes prkénko a rovně. Vlezly tam jako po másle. Skoro mi připadá, že ten opravář měl v autě futro navíc, který mi chtěl zaúčtovat, a tak to futro rozsekal schválně. Ale co je mi to platný, skutečně ho naúčtoval. K ceně týhle zbytečný opravy (a jak se později ukázalo, velice škodlivý, protože všechno, co tam dal, se brzy pokazilo a já tam vrátil ty vyndaný původní věci). Vana sice stojí asi tři sta, ale současně se mění topné těleso, oba termostaty, ložiska bubnu (včetně futra v ceně 150,-Kčs), všechna těsnění a kdeco ještě, takže to skutečně na těch 1 200,-Kčs dohromady vydá. A to ještě to udělal blbě v tom směru, že je teď velká mezera mezi bubnem a vanou. Původně byla asi dva milimetry, teď je víc než cenťák, takže pravidelně malé kusy prádla lovím z odpadového filtru. To nové topné těleso, které tam v rámci opravy přišlo dát místo starého původního dosud dobrého, se asi po roce zlomilo, tak jsem tam dal zas to původní. Ale už kolik let se mi ve sklepě válí použitá, ale dobrá vana.

Teď abych se vrátil k předchozí v pořadí druhé nejvíc zapeklité závadě, možná ale vůbec nejzapeklitější, protože obrácený chod motorku programátoru jsem beze zbytku pochopil, ale tohle vlastně fyzikálně nechápu dodnes. Vždycky jsem si z hodin fyziky myslel, že spojité nádoby mají vyrovnané hladiny. Nuže tento princip v Tatramatce neplatí. Dodnes nejsem schopen pochopit jak to, ale pravdou a skutečností je, že voda z výše položené hladiny směrem k níže položené hladině neteče, když je spojena hadicí, která dělá sifon. A to i velmi mírný a pozvolný, a tento sifon je celý pod hladinou výše položenou. Jestli mi to někdo bude umět vysvětlit, včetně experimentálního důkazu mimo prostory Tatramatky, má u mě litr rumu, plus náklady na experiment. Jaktože všechny vany, dřezy, umyvadla, záchody a výlevky skrz sifon ochotně vytečou, a voda z Tatramatky ne. Já to pak nakreslím.

Závada začínala zprvu nenápadně. Zdálo se mi, že se nějak deformuje novodurový odpad výlevky, kam se pračka tehdá vypouštěla. Ptal jsem se na to opraváře, kterej u nás byl kvůli něčemu jinýmu, ani už nevím čemu. On, že to je vyloučené, že po vyváření, které jde na málo vody, čili dolní hladinu, se nejdřív napustí víc vody, čili horní hladina, tím se vařící voda rozředí a ochladí na maximálně 60°C a po dvou minutách vrcení se teprve vypouští, takže pračka nemůže novoduru ublížit. Že tam musíme lejt něco jinýho.

Lejt něco jinýho jsme tam nemohli, výlevka byla za pračkou a tedy těžko přístupná, a v místnosti byly dva dřezy, které k lití přímo vybízely. Tu první část jeho tvrzení jsem si pak ověřil, když pak mnohem později byla pračka zase v pořádku a četl jsem si v kuchyni, zrovna když se vyvářelo, takže jsem pračku mohl sledovat. Ale v té době, kdy se ohýbal odpad, jsem přes bedlivé sledování připouštění studené po vyváření před vypouštěním nenachytal. Pak se novodur ohl úplně, takže vypouštěná vařící voda z celé dávky byla na zemi (a pod linem na dřevěné podlaze). Výlevku jsem stejně chtěl vyhodit, tak jsem ji vyhodil, ve zdi jsem vysekal šlic, protáhl jsem kus nové novodurové trubky do patřičné výšky a celé jsem to zazdil, takže odtoková hadice pračky vedla rovnou do díry ve zdi a novodur se deformovat nemohl, protože byl zazděnej a tím pádem musel držet tvar, i kdyby desetkrát nechtěl. Ale závadu pračky jsem tím samozřejmě neodstranil. Zdálo se mi, že někdy se pračka moc naplňuje, že hladiny jsou moc vysoko, a to i na vyváření, při kterém voda normálně skoro nemá být vidět. A když se vyváří s hodně vody, jednak se pak nemůže připustit studená na rozředění, jednak se kromě víc vody spotřebuje i víc elektřiny. A skutečně jsem pračku několikrát přistihl, jak po vyváření rovnou vypouští.

To by ukazovalo na závadu hladinového spínače, tzv. presostatu. Ale samozřejmě, kdykoliv jsem pračku oddekloval, odtáhl od zdi a vlezl za ni, abych ho seřidil, napustila se správně. Dnes už vím, že přidáním různého množství prádla se buben různě zatížil a jak různě poklesl, někdy nepřekonal a někdy překonal onu magickou hranici sifonu na hadici mezi vanou a odtokovým filtrem. Ten ještě zřejmě závisel na teplotě a vlhkosti vzduchu v kuchyni, postavení magnetických bouří nad Azorami, přeletu kormoránů nad Andami a dalších vlivech, takže někdy se zřejmě neudělal i s hodně prádlem a voda se napustila správně. Navíc jsem o záhadné funkci sifonu tenkrát neměl tušení, a tak jsem to po několika marných pokusech seřídit presostat vzdal.

K tomu se občas přidalo, že pračka nevypouštěla. Což se projeví třeba i tak, že člověk přijde k pračce, ona už je zhaslá, jakože už je vypráno, člověk je rozespalej a zblblej a otevře ji a na nohy a na podlahu mu vychlístne horká špinavá mydlinková voda. Pak se podívá, on je tam nespláchnutý druhý prášek. Kolegové mi to vysvětlovali. Ta pračka je sice automatická, ale úplně blbá. Na nic nemá pořádné kontroly. Dáš předpírání, nasypeš prášky a pustíš. Ona si spláchne první prášek, teda pokusí se o to, ale nehlídá to, a předpírá. Sice si kontroluje, že dokud není správná hladina, nepustí topení a taky napouštění nevypne, dokud není správná hladina, a zato napouštění zase zapne, když kdykoliv během programu hladina klesne. Takže když se někde udělá díra a voda plným proudem teče na podlahu, pračka plným proudem začne napouštět, takže na podlahu teče po celou dobu programu. To se mi stalo, naštěstí jsem u toho byl a utnul jsem jí to.

Dál si pračka nekontroluje, jestli při vypouštění voda skutečně vytekla. Prostě si na dvě minuty zapne čerpadlo, pak ho zas vypne a jde dál. Když voda z jakéhokoliv důvodu nevyteče a zůstane tam, pračce je to jedno a postoupí na další krok v programu, to je napouštění druhého prášku na hlavní praní. Jenže tam zůstala voda od předpírání a té je víc než na hlavní praní, tak presostat myslí, že je napustíno a druhé napouštění se vůbec nepustí. A druhý prášek zůstane nespláchnutý. Pak se zas nevypustí po praní, nenapustí na máchání a pračce je to jedno, doběhne celý program s tou první vodou. Od těch dob, co jsem si opařil nohy, vyzývám každého, než otevře pračku, aby otevřel oči a přesvědčil se, že tam není voda. Osvědčilo se nám to mockrát.

No ale co dělat, když to nevypouští. Kolegové radili, foukni do hadice na vypouštění. Jestli je ucpaná, tak to buď poznáš, že ji neprofoukneš, jestli není moc, tak ji profoukneš a pak poteče a jestli není ucpaná a neteče, je blbé čerpadlo a pak se dá voda vypustit do kýblu, když dáš odtokovou hadici nízko.

Inu, někdy jsem foukl, profoukl a voda vypouštěla, někdy jsem foukl, profoukl a nevypouštěla. Vypustil jsem ji do kýblu a na podlahu a kuchl jsem čerpadlo. A ejhle závada. Protáčela se gumová vrtulka čerpadla na hřídelce motorku, chyběl tam urezatělý kolíček, který tomu měl bránit. Trochu to čerpalo, ale málo, někdy víc, někdy nic. A ten nejmenší, ten běžel a skoval se tadyhle v podpaždí.

Vyrobil jsem kolíček ze zlomeného vrtáčku, čerpadlo jsem namontoval zpátky a už to vypouštělo o něco častěji. Když to pak už zas nevypouštělo, znovu jsem kuchnul čerpadlo. A ejhle závada. Kolíček tam sice byl, ale jak byla vrtulka vyčvachtaná protáčením na osičce, o dva milimetry se sesmekla a kolíček nebyl v záběru. Hřídelku jsem omotal měděným drátem a vrtulku tak zajistil proti sesmeknutí a opět to vypouštělo o něco častěji. Protože celou dobu projevů těchto závad ještě současně působil čarovný sifon, o kterém jsem neměl zdání, a který také občas způsobil nevypouštění a to se časem zhoršovalo, jak hadice puchřela a byla k sifonu čím dál náchylnější.

Pak to zas jednou nevypouštělo takovým záhadným způsobem, že to chvíli vypouštělo a pak to přestalo, profoukl jsem to, zas to chvíli vypouštělo a zas ne, a tak třeba desetkrát během jednoho vypouštění. A nevypouštělo to ani do kýblu bez čerpadla, a pak zas jo, a pak zas ne. Čerpadlo jsem měl venku snad pětkrát, nic mu nebylo, tak jsem rozebral celý vypouštěcí trakt. A ejhle, šprajcoval se tam knoflík (bez dírek) jako šperklapka v komíně - v plastovém kolínku v zadní stěně pračky - v řezu:

Šperklapka v odtokovém potrubí

Knoflík jsem vyndal a opět to vypouštělo o něco častěji. Když jsem s tímto setrvalým zoufalstvím už otravoval kdekoho aspoň půl roku, konečně mi jeden kolega řekl o záhadném sifonu. Nevěřil jsem mu, kreslili jsme si to, hlavou jsem kroutil. Ale když to zas příště nevypouštělo a já se stejně musel dívat na pračku, zaměřil jsem pozornost na hadici mezi bubnem-vanou a odtokovým filtrem, skutečně nenápadný sifon tvořila. S obtížemi, protože předem je dírka poměrně malá (a zadem se neodvažuji kvůli klínovému řemenu), jsem hadici rukou vyrovnal a ejhle, vypouštění začalo. Přitom do ničeho jiného jsem nešťouchl. Zkrátka, muselo to být tím sifonem. On to totiž asi není čistý sifon, ježto tam možná vzniká vzduchová bublina (ale proč?).

Vzal jsem vázací drát a již značně zpuchřelou hadici harmonikového tvaru jsem jeho pomocí přinutil mít plynulý spád a od těch dob to vypouští. Ale stejně mi je dál nejasné, jak je možné, že ani nejmíň 20 cm velký rozdíl hladin není schopen vypudit bublinu (jestli tam nějaká je).

Magický sifon Tatramat

Jsem si vědom, že už čtenáře Tatramat story unavuji tak dlouhým popisem. Ale vemte si, jak mě unavovalo se v té pračce pořád šťourat. Určitě si taky řeknete, co se s tím tak babrá, měl si zavolat opraváře a bylo by to.

Ale opravář u nás byl, sice kvůli něčemu jinému, ale to už tohle vypouštění zlobilo, já mu o tom říkal, zkusili jsme to a ono to samozřejmě zrovna vypustilo, kondoři nad Andama asi zrovna neletěli, takže závada nenastala, on na to nic neřekl, udělal jen to jiný (asi těsnění vkladu), na co byl pozvanej a vypouštění nevyřešil ani neporadil, že prej to je zjevně naprosto v pořádku. To jednak. A za druhý. V okamžiku, kdy jsem zjistil sifon a zpuchřelost hadice, a že se musí vyměnit, chtěl jsem si ji dát vyměnit. Jenže hadice nebyly a nebyly. V servisu jsem byl v záznamu, kdeže byla záruka, v prodejně náhradních dílů v Dlouhé je nejen neměli, ale ani nevedli a na můj zápis do knihy přání a stížností mi odpověděli, že do prodeje nepřijde, neb její výměna je náročná, než aby si ji mohli zákazníci měnit sami. A stejně nejsou. Ale ani montéři ani za nabízený úplatek ji neměli. Tak jakého jsem si měl zavolat opraváře na nejasnou závadu vypouštění, když ani na jasnou závadu - zpuchřelou hadici - mi nejmíň rok nepřišli. Co mi zbývalo, než na to přijít sám.

Vedlejší účinek mé neodborné opravy hadice byl, že od té doby pračka nejen správně vypouštěla, ale i napouštěla. Všechny závady napouštění - moc vody, nenapouštění studené po vyváření před vypouštěním, a tak - nebyly vadným presostatem, ale sifonem mezi hladinou vody v bubnu pračky a čidlem presostatu, které je až za odtokovým filtrem, aby se neucpalo. Když sifon není, presostat není ošálen a hladiny jsou správné.

Další vedlejší účinek sifonu způsobeného puchřením hadice (a taky provozem s nesprávně nízko pověšeným bubnem, než jsem ho překováním závěsů srovnal) je, že hadice mnohem víc puchří. Podle mého názoru. Když totiž je vše v pořádku, neproudí touhle hadicí vařící voda, ale rozředěná. Zato když hadice dělá sifon, ošálí presostat a vypouští kvanta vařící vody a puchří rychleji, stejně jako dopadla novodurová odtoková roura výlevky.

Když jsem odstranil sifon, puchřela již pomaleji, ale přesto časem dopuchřela docela a udělala rup. Zlí jazyci mezi mými kolegy tvrdí, že jsem ji dorazil tím vázacím drátem. Ale ten byl něžně obtočen kolem dokola jako had kolem své oběti a navíc to s ním vydrželo dobrý půlrok.

Dírou voda vytékala, přívodem se napouštěla, aby mělo co vytékat. Po kuchyni pět centimetrů vody, práh do kuchyně dělal splav, když jsem otevřel dveře. Aspoň jsme měli důkladně umytou podlahu.

Ale hadice nebyly. Když jsem si tak ze všech stran prohlížel nebožku hadici, tak křivolakého tvaru, že naprosto nešla ničím nahradit, napadlo mě, že by šla opravit pomocí kusu výfukové roury od Trabanta. Těch jsem měl ve sklepě habaděj, souběžně jsem se taky mořil s Trabantem. S tím bylo taky tolik trápení, že by to vydalo na Trabant story, jestli ji někdy napíšu. Byla by velmi podobná. (PS: už je napsaná) Ač Trabanta už dva roky nemám, straší mi ve sklepě téměř úplně dobrá převodovka, bez jediného kolečka, které jsem nesehnal, a tak jsem musel koupit novou za 3 600,-Kčs. (Vida, tahle epizoda v Trabant story chybí!) Kromě ní mi ve sklepě straší ještě spousta částečných trosek a ještě víc krabic trosek z Trabanta jsem se už zbavil, ale výfuků jsem tenkrát měl několik, samozřejmě prasklých, kusy trubek ale ještě zbývaly.

Uřízl jsem asi 20 cm výfukové roury, nasunul do hadice, převázal na dvou místech vázacím drátem, tím jsem děravé místo překlenul a hadice sloužila vesele dál a možná by s výfukem sloužila dodnes, ale když na mě přišla řada, byl jsem rád, že mi jí přišel opravář vyměnit. Ta nová sifon zatím nedělá. Ono to skutečně začalo tím, jak byl asi tři čtvrtě roku buben níž, než jsem překoval závěsy, takže sifon a vypouštění blblo i při nezpuchřelé hadici. Takže nejmíň tři opraváři (ale spíš pět nebo šest), kteří u mě za tu dobu byli, kdyby byli schopni, mě na to měli upozornit, jenže oni ani nebyli schopni odpovědět na přímý dotaz.

Pak si ještě vzpomínám, jak kolem násypního otvoru prskající voda s práškem rozežrala lak, víko jsem znovu nalakoval a dal na zahradu schnout a šel s kočárkem na procházku. Přišel slejvák, já s kočárkem jsme se schovali, víko ne, a když jsme přišli, byl nezatvrdlý lak jako měsíční povrch. Musel jsem lak znovu odstranit, víko znovu nalakovat a schlo raději ve sklepě.

K tomu prskání. Normálně asi pračka při napouštění neprská, ale nám v té době dost často vypínali vodu. Asi se naše napojení na vodovod několikrát zásadně změnilo, protože voda dost často netekla vůbec a dali nám cisternu na roh ulice, nebo přes den chvíli netekla, a pak zas tekla rezatá a s pískem, nebo to spíš nebyl písek, ale částečky rezu. Když voda neteče a v potrubí se udělá bublina a člověk nic netuší, nasype prášek, zmačkne tlačítko a v tom momentě se udělá exploze, prášková kaše letí po místnosti, do očí, na šaty, do hrnců vedle stojícího sporáku, po zdech a po víku. Pak nemá lak na víku bejt rozežranej.

Když se mi to stalo podruhý, řekl jsem si, nesmíš ty blbe zapomínat přiklopit víko násypného otvoru. A liboval jsem si až do příští exploze. Protože to víko je lehoučké, exploze ho samozřejmě nadzvedla a jen poněkud byla nasměrována ještě víc na mě.

Od té doby při zapnutí víko přidržuju. V nejkritičtějších dobách jsem ho přidržoval pomocí prkénka na cibuli, protože když jsem ho přidržoval rukou, exploze unikala dírkama ve víčku. Druhou, menší explozi dělalo druhé napouštění na hlavní praní, i tam byl zbytek bubliny. V těch nejhorších dobách jsme to pak dělali tak, že jsem nejdřív pustil bez prášku první napouštění s přidrženým víčkem, takže to prsklo jen málo a samotná voda, pak jsem převolil na druhé napouštění, vypustil zbytek exploze, pak zas na první a teprv jsem nasypal prášky.

K razantnosti explozí přispívalo i to, že v té době jsme měli ve vodovodním potrubí přes šest atmosfér a v noci skoro sedm, tedy tlak šílenej, měřeno manometrem na redukčním ventilu před bojlerem. Z kohoutků tekla voda šíleným proudem, z hadice na zahradě se dostříkalo třeba dvacet metrů. Jak se napojení měnilo, měnila se i chuť vody, jeden čas měla voda tu vlastnost, že se nedala převařit na čaj nebo na kafe, převařením získala šíleně odpornou pachuť. To se časem zlepšilo, i to vypínání skoro vymizelo, ale surově se snížil tlak. Třeba je to i schválně, že ten tlak snížili, aby byl menší důvod ke vzniku poruch a úniků. Ale tlak se snížil (a už dlouho tak je) na necelé dvě atmosféry a ve špičkách ještě míň, takže když se v neděli napouští vana, přestane rozstřikovat zavlažovač na zahradě. Z hadice dostříknu tak na tři metry, museli jsme si pořídit delší, abychom vůbec mohli pokropit kouty zahrady, když stříká soused, tak vůbec nemá cenu jít stříkat.

Exploze v pračce už dávno přestaly, už zas víčko ani nezavíráme, ale tak malý proud už zase nedokáže spláchnout prášek z násypky. K tomu přispíval vysoký obsah písku a částic rezu. Ty se vždy po obnovení proudu vody po závadě rázy v potrubí uvolňují a zacpávají sítka napouštěcích ventilů. Jeden čas nám pračka napouštěla tak pomalu, že vůbec nestihla voda natéct za celou dobu běžícího programu, tudíž se vůbec nezaplo topení, tudíž se vůbec nečekalo na čas ohřevu, program celej projel, aniž se začalo prát.

Ten čas jsem několikrát čistil sítka napouštěcích ventilů, což je montáž aspoň na dvě hodiny. V servisu mi na to řekli, ať si dám před přívod k pračce větší a snadno čistitelný filtr, jenže nic takového jsem nesehnal, asi se nic takového vůbec nevyrábí a já sám jsem si to vyrobit nedovedl.

I to už se ukáznilo, voda teče sice slabě ale klidně. Jen je potřeba při splachování prvního prášku tomu pomoct pošťoucháním obráceným koncem vařečky, aby v násypce nic nezůstalo. Pošťouchávání je oblíbenou činností našich menších dětí. Vedlo to k tomu, že když jednou naše dítě logopedce, lékařce přes vady výslovnosti a vyjadřování, popisovalo, jak se pere, logopedka si nedovedla představit, co se to při praní v Tatramatce míchá vařečkou a byla přesvědčena, že dítě míchá s praním vaření a má v mozku jakýsi zkrat, když tvrdí, že při praní se taky míchá, ale jinak, a nedá si míchání vařečkou při praní v automatické pračce vymluvit. A ptala se mě opatrně, jestli je dítě psychicky zdrávo. (PS 12.2002: V současnosti mám úplně na přívodu vody do domu ještě před vodoměrem snadno čistitelný filtr, který je běžně k dostání, stejný používám i před čerpadlem v sacím potrubí při čerpání vody za studny. Téměř všechny roháčky už jsem vyměnil za nový, běžně koupitelný typ se sítkem, taky snadno čistitelným. A do přívodu před pračku i před myčku nádobí se běžně dodává sítko, které se prostě dá místo obyčejného těsnění, což je tak elegantní, jednoduché a účelné, že se chytám za hlavu, že jsem si takové nevyrobil už dávno, že mě to takhle jednoduše nenapadlo. A navíc, u naší současné pračky Malber je sypání prášku tak šikovně vyřešené, že ani exploze, v době kdy bývaly časté, by nezpůsobily žádný problém při napouštění. Tahle pračka taky čeká na dostatečné napuštění než postoupí na další krok programu, takže i když nám i dnes voda teče pomalu, nestane se, že by program projel bez vody, jako to mockrát udělala Tatramatka.)

Napouštěcí ventil mě pak pozlobil ještě jednou. Nějak se v něm při stěhování pračky protrhla gumová membrána a on pak napouštěl pořád, i když byla pračka vypnutá. V prodejně v Dlouhé, jako vždy vše, náhradní gumička nebyla, vůbec ani není v sortimentu, jen celý dvouventil, ale ten taky zrovna neměli. Po delším žebronění zašla paní prodavačka dozadu a donesla jeden, ten že sehnal soukromě pan vedoucí a je bez záruky. A poslední. Když jsem ho donesl domů, zjistil jsem, že ho tam nejde namontovat, protože je na jiné průměry hadic. Tak jsem si myslel, že si z něj vezmu gumičku a dám do původního. Ale i gumičky byly jiné. Ten nový ventil byl z NDR a ten původní podle francouzské licence. Až na to, že se lišily některými rozměry a trošku tvarem, byly téměř shodné. Kde je nějaká unifikace. Všechno se vyrábí na spoustě míst, všude v malých sériích a tedy neefektivně a všechno je nezáměnné. A ještě to není. To na tom hnusným západě se konkurenční firmy dohodnou a díly z kdečeho jdou ke kdečemu. Když je něco staré, vždy do toho jde díl z něčeho novějšího, díl je třeba modernější, kvalitnější, třeba i jinak řešen, ale je záměnný, protože má stejné upevňovací míry. O tom jsem se nejen sám přesvědčil, ale psali to i v Rudém Právu 5.1.1988

U nás nepasuje nic místo ničeho. Třeba jsem si koupil nový a trochu pohlednější držák na kulatý záchodpapír, místo původního prasklého a ještě škaredého. Ale ten nový má rozteč upevňovacích otvorů o 1 cm jinou a je tak řešen, že k té původní se nedá přinutit ani převrtáním. Nutně jsem musel vrtat novou hmoždinku do zdi. Obojí je to výlisek z plastu a snad dokonce od jedné firmy. To se pořád říká, jak jsou u nás na všechno normy. Všeho je nepatrný sortiment, když jsem kupoval ten škaredý starý držák, existoval jen ten jeden jediný druh, když jsem kupoval ten novější, byl to už druhý typ, měli i ten první, ale nic jiného. A to ten nový držák je šmejd ještě ze dvou dalších důvodů. Ten první je, že ten držák sice má takové ostré zoubky, že se o ně dá přetrhnout rovně papír, který je špatně perforovaný. To samozřejmě počítá s tím, že toaletní papír je šmejd.

V této souvislosti připomenu historku z vývojové kanceláře letecké továrny, kde při zalétávání nového letadla zjistili problém - v jednom místě se lámala křídla. Ani zesílení nosníků nepomohlo, až řešení nalezl jeden mladý konstruktér, navrhl křídla v kritickém místě perforovat, všichni to považovali za nesmysl, ale protože měli jedno jinak nepoužitelné letadlo na odpis, tak to zkusili a ejhle, křídla se lámat přestala. Když se pak konstruktéra ptali, jak takový netradiční nápad dostal, no přece podle toho, že toaletní hajzlpapír se taky nikdy v místě perforace neutrhne.

U tohohle držáku je tvar tak blbě řešen, že když si podle těch zoubků papír utrhnete, pak ta role zapadne dovnitř a nejde vytáhnout pokračování. Jediný způsob je sundat víko, roličku popostrčit a zase víko nandat. Což vede k tomu, že kdekdo při každém použití zásadně papír z držáku vyndá a dá ho vedle na topení. Vždycky jsem sakroval a zase papír dával do držáku, netrhám ho podle zoubků, ale vytáhnu ho víc a trhám ho tak, aby vždy kus zůstal vyčnívat. Jenže teď už ani já nedávám papír do držáku, protože se s krizí toaletních papírů objevil nový důvod, proč je ten držák šmejd. Když vymizely toaletní papíry naší výroby a my po dlouhých měsících používání ubrousků a posléze průklepového papíru, když už ani ubrousky nebyly, jsme vítězoslavně přinesli opět role sice daleko dražšího, ale přece jen opět toaletního papíru a to z dovozu, už do držáku nejdou dát vůbec. Oni mají ty role větší a dokud se jí značná část nespotřebuje, do držáku se prostě nevejde. Takže máme elegantní držák prázdný a papír leží vedle na topení. A to bych ještě tu eleganci mohl s úspěchem zpochybnit, protože je vyroben z elektrostatické hmoty a chytá všechen prach a drobné chloupečky, které se z papíru hojně uvolňují a nejde vyčistit, protože má ostré rohy, do kterých se ani hadrem nedá dostat.

Nechci tady obhajovat kapitalistický způsob hospodaření, ale tam je záměnnost asi podmínkou přežití. Tam se zřejmě daleko víc a dřív obnovují všechny možné věci obvyklého použití, ne když věci dožijí, nebo při zařizování zgruntu. Když se objeví něco, co je hezčí nebo účelnější, než co mají doposud doma, tak si to koupí. Často úplné maličkosti, ale jakákoliv nová věc, nebo sestava věcí musí přesně a bez potíží zapadnout do původního místa třeba od konkurenční firmy. A kdyby tam nezapadla, tak si ji nekoupí, nebo ji vrátí, a ta novější firma přijde o značnou část kšeftu. Působením tohoto prostého jevu nakonec dosahují při obrovském sortimentu úplnou unifikaci všeho. Kdo začne něco dělat první, je vzorem, ti ostatní pak své novější díly dělají vždy tak, aby šly dát místo něj.

U nás je na všechno jediný výrobce, a přestože známe z kapitalismu všechny nepříznivé důsledky monopolu a jaksi se myslelo, že v socialismu se automaticky a samy od sebe nevyskytnou, ony se vyskytují úplně stejné. On by na to někdo musel dbát a to monopolní výrobce nemá proč dbát. Nic vnějšího ho k tomu nenutí a sám od sebe ani netuší, na co by vlastně dbát měl, kdyby mu na tom záleželo, a ono navíc nezáleží.

Když se mi nepodařilo ani vyměnit gumičky, namontoval jsem nový, odlišný napouštěcí ventil, místo původních elegantních svorek jsem hadice na neodpovídající koncovky surově utáhl vázacím drátem a ono to funguje.

Povídal mi kolega, že si Tatramat story přečte, až bude celá. Ale ona celá nebude hned tak, protože pračku pořád mám a neustále vznikají nové zážitky.

Pračka byla pro nespolehlivost a neustálé ukapávání vyhoštěna do sklepa. Tam je sice pod ní téměř vždy louže, ale opět nevím kudy teče a proč. V historii už tekla nebo ukapávala:

- těsněním vkladu všemi směry

- hadicí mezi bubnem a vypouštěcím filtrem

- topným tělesem, a to několikrát, teď je utěsněno školní gumou z dceřiného penálu

- kolem termostatů, lepil jsem je Chemoprénem

- kolem středového ložiska bubnu

Kudy teče teď, nevím, už se to ani nesnažím zjistit, vzdal jsem to. Dokud se v ní udrží voda, že vypere. Ve sklepě je kanálek, tam to odteče beze škod. Teče jen někdy.

Další závada, kterou nechávám plavat, jsou chybějící hmatníky tlačítek. Upadly velice brzy, protože jsou z křehkého plastu, léta jsem je lepil Kanagomem a zas chvíli držely, než znova upadly. Ke koupení samozřejmě nejsou, jen celá souprava, a to se mi zase nechce kupovat tak drahou tlačítkovou soupravu jen kvůli hmatníkům, které jsou úplně stejné, a tedy by se hned zas ulomily. I když už jsem tu soupravu už jednou opravoval, musel jsem přehodit jeden propálený a zkratovaný bakelitový díl na jiné místo, kde není kontakt, a kde ten zkrat nevadí. Ten zkrat tam vznikl, když ukapávala voda sesmeknutým kroužkem hadičky napouštěcí násypky, která je nad tlačítky, kde je silných 220 V střídavých, kterej blb konstruktér to umístil nad sebe. Když jsem tam opravenou soupravu vracel, zjistil jsem, že se s ní musí vyměnit i štítek s potiskem. Ten je přilepený, a když se ho část odtrhne, aby se dala demontovat tlačítková souprava, zkřiví se tak, že už nejde narovnat. Kdyby to mělo vypadat hezky, musel by se strhnout celý, a to by se ještě musel odmontovat knoflík programátoru, což se mi při jiné příležitosti předtím nepovedlo, nedovtípil jsem se, jak se to dá udělat jinak, než hrubým násilím, což jsem tenkrát nezkoušel a knoflík nechal trčet, ač překážel. Ostatně jsem si vzpomněl, že ho při jakési opravě kdysi jakýsi opravář také nechal trčet, ač překážel, z čehož jsem usoudil, že bez zničení demontovat nejde. (PS: Jestli to někdo umí, rád se i teď po létech nechám poučit.) Na uprázdněné místo by se musel nalepit nový nepoškozený štítek, což jsem neudělal, takže štítek je křivý, a protože křivý nešel nalepit, přidělal jsem ho tam šroubkem, který tam normálně není. Mezitím jsem se díval po bazarech a značná část praček tam ten šroubek navíc má taky, což tady píšu jako doklad toho, že si to jednak nevymýšlím, jednak nejsem jediný případ na světě, u koho takový problém nastal.

Další dosud neodhalená závada je, že někdy neodstřeďuje, a to zásadně jen tehdy, když u toho nejsem. Kdykoliv přijdu s Avometem, abych zjistil, kde je závada, vždy odstřeďuje. Už jsem to zase přestal zjišťovat, jen vím, že to nastává jen za dlouhým programem (ale ono za žádným krátkým programem odstřeďování není). Když pak přijdu třeba jen chvilku potom, třeba když zjistím, že se netočí, ač by zrovna měl, pádím pro Avomet, než to odšoupnu a sundám dekl, motor asi trochu vystydne a ihned se rozběhne. Jestli je to přehřátím. Zatím to děláme tak, že když se neodstřeďovalo, ač se mělo, navolím znova místo v programu na tři odstředění a dvě máchání, mám na to už přikreslenou na programátoru čárku. A ono to normálně dojede. To máchání navíc tam dávám proto, že mám zjištěný, že když to neodstřeďuje mezi mácháním, tak to pořádně nevymáchá. Sice nelze zpětně zjistit, jestli to vynechalo jen jedno nebo víc odstředění, ale bývá to i nevymáchané.

Tohle jsou spolu s některými nechodícími programy současné závady a další kapitoly jejich osudů přinese až čas. Takže už jen pár drobností:

Tlumiče: Zlomily se postupně asi do dvou let. Když se zlomil první, ještě to šlo. Když se zlomil druhý, poslední, už to nešlo. Přišel jsem do servisu, na dotaz jakou mám závadu, povídám, tlumiče jsou v háji. Koukám, paní na stroji datluje doslova "Tlumiče jsou v háji". To prej my máme instrukci psát popis závady tak, jak nám ho řekne zákazník. Tak jsem řekl, ať tam dopíše " oba zlomené, vyměnit za nové". Když přišel opravář, v mojí pracovní době, povídá, jakou máte závadu, já, no přece ty tlumiče, on na to, ale já je nemám. Já na to, že přece na tom papíru, co drží v ruce a má na něm mou adresu, má napsáno, vyměnit oba tlumiče za nové, neb jest to ten papír, co psala paní v kanceláři čtvermo, jeden kus mám já, jeden on, dva asi někde v kanclu. Co je to prej platný, povídá on, když ty tlumiče nemám. To už jsem dost nadával, kdo to za mě napracuje, abych byl zbytečně doma místo v práci. Tak řekl, že pro ně zkusí dojet, ať ještě počkám. Přijel po hodině a půl s tlumičema. Dodneska nechápu, co za tím bylo. Jestli byl tak blbej a zapomněl se podívat na papír, kvůli čemu ke mě jede, nebo jestli byla blbá paní v servisu a dala termín na opravu s dílem, který nebyl a on naopak tak dobrej, že je i tak sehnal. Nebo si myslel, že je mám já. On mi to neřekl.

Ale namontoval je tam OBRÁCENĚ než byly ty původní. A tyhle nové už jsou tam dobrých osm let a drží. Jestli ty první byly šmejdy a tyhle dobré, nebo ty první byly namontovány obráceně a proto praskly, to už se asi nikdy nedovím.

Tak prosím, blíží se konec Tatramat story! Aspoň co se týká té jedné konkrétní pračky, která mi ve sklepě za nepřítomnosti kohokoliv shořela jasným plamenem a je už docela neopravitelná! Takže už sepíšu jen několik stran posledních událostí a můžu to dát přečíst Milošovi Landsmanovi, který to nechtěl číst, dokud to nebude celé.

Bez ladu a skladu bez pořadí závad mi přichází na mysl vana. Ta co v pračce byla úplně zbytečně vyměněná. Nejen to, ale ona byla taky úplný šmejd a na rozdíl od první, která vydržela leta, tahle prorezavěla tak za dva roky. Vznikla tam díra zvíci asi jednoho milimetru špatně zasmaltovaným bodovým svarem držáku pro motor a tou dírou kapala voda přesně do větracího otvoru dovnitř motoru. I nadával jsem ještě víc na zbytečnou výměnu dobré vany za novou šmejdskou, která navíc ještě zničila motor. To sice nemám ověřené, ale usuzuju tak z toho faktu, že pak už neodstřeďoval vůbec, a když jsem to kuchnul, zjistil jsem, že napětí na něj jde, a že do něj kape. Mezitím můj spoluhráč z kapely Trenýrky vzhůru band vyprávěl, že má na půdě vyřazenou pračku, kteréžto buben plandá dólu, tak jsem si řekl, že by mohla mít dobrý motor a vydyndal jsem ho. Za pětiklo. Když jsem k němu přijel, Radek žasl, jak bravurně a rychle jsem ho uměl vymontovat - inu praxe. Doma jsem samozřejmě měl starou, ale dobrou vanu, tak jsem ji tam zas vrátil. Což nebylo tak lehké, protože mi samozřejmě chyběly všechny gumové díly pro montáž, samozřejmě všechny byly zpuchřelé. Jako třeba těsnění u topného tělesa, které jsem už dřív po marné snaze nějak to utěsnit, nahradil přiříznutým kusem gumy na gumování. Těsnění osy bubnu bylo vždycky k ničemu, tam by podle všeho měl být klasický simerink, ale byl tam jakýsi spatlanec a po půl roce provozu vždycky byl prasklý, protože byl fórový. Jak tak pak protékala voda do ložisek osy bubnu, zničila je, což bylo konkrétně u Radkovo pračky dobře, protože díky tomu jsem měl levně náhradní motor. Místo simerinku, který jsem neměl, jsem tam nacpal kus tvrdé gumy z rohožky, sice se pak buben neotáčel tak lehce, ale teklo to jenom málo.

K tomu jsem přidal motor. Což taky nebylo tak lehké, protože svorkovnice, tedy ten kus plastu, co je na kabelech a slouží k jejich propojení při montáži, byly zničené a navíc do sebe ani nepasovaly. Všechno jsem to ušmikal, kabely jsem propojil jednotlivě natvrdo a zaizoloval bužírkama. Taky samozřejmě držáky na motor měly jiný průměr, musel jsem to jinak zkombinovat a narvat násilím. Ještě jsem vzal od Radka kondenzátory, ale ty byly dobré.

Doslov z 12.2002:

Tady končilo v luftu to, co se mi jako rukopis dochovalo, vypadá to, že asi byly ještě další strany, ale kde je jim kaněc...

Historie praní pak pokračovala tím, že jsem na inzerát za pakatel koupil použitou tu útlejší Tatramatku, ač stejně stará, ještě dlouho sloužila, pak jsem od Radka Kučery dovezl zadara celou tu jeho pračku, ze které mi nejdřív odprodal jen ten motor, z té jsem použil díly k zprovoznění další Tatramatky, kterou jsem taky někde za hubičku vyšašil, takže jsem střídavě pral tu v té, tu v oné, jak zrovna která byla v provozu, a když se popsula, měl jsem už opravenou tu další. Pak jsem z jedné návštěvy ve Vídni přivezl vyřazenou pračku Gorenje. Ta ač stará přes dvacet let a už víc než deset let se nevyráběla, ještě řadu let sloužila, s několika opravami, které jsem si mohl udělat sám díky tomu, že přestože u tak staré pračky už nebyla povinnost servisu dodávat náhradní díly, vše, co jsem potřeboval, měli bez čekání a bez výjimky na skladě (z novějšího typu, měli k tomu převodní tabulku, co se dá nahradit čím a všechno skutečně pasovalo). V té době u nás pobýval jeden Američan a poprosil mě, abychom mu něco vyprali, za tím účelem mi to nesl do sklepa a byl šokován - oni mají ve sklepě čtyři pračky!

Když pak i goreňka začala tect tak, že by to vyžadovalo drahou opravu, byla už možnost koupit novou pořádnou pračku, žádný drahý typ, Malber, stála něco pod deset tisíc (v době kdy lístek na tramvaj stál místo jedné koruny dvanáct korun, což by svědčilo o dvanáctinásobné inflaci, ale pračka byla jen 1,5x dražší, než tenkrát Tatramatka, čili vzhledem k inflaci reálně 8x levnější). Jenže je hlavně neporovnatelně kvalitnější, protože za těch několik let neměla ANI JEDINOU závadu a navíc je lépe vyřešená, jak jsem psal už v pasáži o napouštění. Nečekaně jsem využil i jednu možnost ovládání, kterou Tatramatka neměla a dlouho jsem si myslel, že je pro nás nadbytečná. Souvisí to s tím, že jsem odjakživa pral na noční proud, čili zlevněnou sazbu elektřiny. Pro pračku mám udělanou zásuvku původně určenou pro bojler (který už jsme zrušili), tam můžu mít pračku zapojenou a zapnout ji, ona pak začne prát sama, když se v noci zlevněná sazba zapne. Jenže v poslední době se zhoršily vztahy s našimi sousedy v druhé půlce dvojdomku, když se soused znovu oženil a objevila se tam jeho nová. Dokonce na nás podala stížnost na obvodním úřadě, vadí jí na nás neuvěřitelné věci, například i to, že z naší zahrady k nim létají mouchy (nekecám, kopii té stížnosti mám schovanou, jakož i třeba dopis, kde nám s vážnou tváří oznamují, že budou na naše kočky na jejich zahradě střílet ze vzduchovky, zřejmě jsou přesvědčeni, že všechny kočky široko daleko jsou naše). Jako perličku k tomu si taky všimli, že by nám mohli vytýkat noční odstřeďování. Přestože tahle Malberka odstřeďuje tak klidně, že je možné přitom mít na ní položené kafíčko a nevyžbrndlá se. Ostatně Malberka slouží v koupelně jako police na malovátka. To Tatramatka při odstřeďování tak lítala, že někdy ujela o půl metru jinam, položit na ni se nikdy nic nepoložilo, všechno bezpečně setřásla. Nuže abych sousedům vyhověl, používám pro praní v noci tlačítko pro zákaz odstřeďování, na zlevněnou sazbu se vypere, což dělá naprostou většinu spotřeby elektřiny právě na ohřev vody, ráno pak sice za dražší sazbu dojedu to odstředění, ale to už je jen málo elektřiny a soused nemůže prudit skrz odstřeďování.

Přísahám, že jsem mnoho dalších příhod s praním zapomněl a jsem tomu rád. I když nebýt těchto příhod, nevznikla by tato štěpná povídka. Což nevím, jestli je dobře, lepší by bývalo bylo, kdyby ani neměla proč vzniknout, jak to tak po sobě předatlovávám, dodneska mě u některých pasáží jímá vztek, jak jsem byl naštvaný tenkrát, ani radši nevzpomínat.

Ale připomínat se to musí, aby někteří pomýlení jedinci nemohli tvrdit, že je teďko úplně všechno horší, než bývalo. Ale ano, vlastně je, lidská blbost trvale mohutní.


Co dál

Použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
nebo jdi na Jiřulkovy spisy
nebo jdi na Vlastnoruční bigbít - domácí stránku mojí kapely TYLS

Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
. . Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu.