Jak jsem se vyhrál v kapelách – S Rolandem

aktualizováno 3.1.2010

Toto psané povídání navazuje na povídání :
Jak jsem se vyhrál v kapelách
Pokud jste ho nečetli, přečtěte si ho před následujícím:

Takže navazuji:
Občas se mi podařilo vypůjčit si Roland TR 505 a naučil jsem se ho programovat. Pro amatérskou kapelu to byl a je zázrak. Je pravda, že když někdo slyší "bicí automat" tak ho bere psotník. Všichni to berou jako tak něco pejorativního, jako maso z geneticky upravené sóji.
Jenže jste si sami a vědomě otevřeli tuto slavnou obhajobu, tak vězte, že ačkoliv u všech, kdo slyšeli, že ho používám, vzbudila informace, že ho používám, apriorní akutní střevní patálii, tak když jsem jim po dlouhém mlžení pustil nějakou nahrávku a oni slyšeli, jak hraje, postupně se nechali částečně oviklat. Sice jestliže předem věděli, že to bude on, zásadně tvrdili, že se to poznalo na první poslech. Ale když jsem nahrávku pustil někomu, kdo na to nebyl předem upozorněn, nijak bicí nekomentoval, zkrátka a dobře nic nepoznal.

Anglický název této bedýnky je "Rythm Composer", neboli skladatel rytmů. Samozřejmě se dá použít jako bezduše trvale opakující jeden strojový vzorec (ostatně takhle se začíná u nové písničky, když ještě není vytvořen program), ale dá se využít, což je jeho hlavní poslání, jako bubeník, který hraje bicí k písničce přesně tak, jak by je hrál živý bubeník, kdyby je hrál živý bubeník. Jenže naprosto rytmicky přesně a bez chyb. Jediná zásadní vada Rolanda je, že se nechytne k hrající kapele, zkrátka a dobře kapela musí začít podle něj (ale když je třeba, tak se dá pustit třeba od refrénu, nebo od páté sloky).

Pak už má jen výhody. Začnu od těch zdánlivě nesouvisejících. Jestliže má kapela koncertovat, její bicí souprava TR 505 se vejde do maličké tašky. Dobře vím, jak se těžko převážejí klasické bicí, něco jsem se jich navozil. Načež klasickou soupravu přepravíte na pódio a zjistíte, že jste ztratili nenahraditelný čudlík, a že se na tomhle povrchu podlahy nedá zajistit, aby se kopák a hajtka nepošouvaly. Pak přijde nerudný zvukař a poručí Vám to rozestavět jinak, než na to umíte hrát, protože mu k tomu nevycházejí mikrofony. Což ještě překousnete. Co ale nepřekousne nikdo z kapely, ani z publika, je zvuk, který z toho zvukař vyloudí. Tedy pazvuk, obvyklý výraz je "z prdele". Tedy to, co je slyšet v hledišti. Ale kapela na jevišti víc slyší ozvěnu od buhví čeho, takže nikdo neví, podle čeho se držet. Protože do odposlechu se mikrofony vazbějí a nejde je pustit dost nahlas.
Na rozdíl od tohoto stavu jsem zatím nezažil, že by zvukař, byť nejnerudnější a nejneerudovanější, dokázal pokazit zvuk Rolanda. Dostane lajnu a příkaz dát všechny korekce na rovně a bez efektů. Když to nakonec po velkém řevu všech na všechny akceptuje, je zvuk takový, na jaký je kapela zvyklá. Není problém hlasitost odposlechu.

Drobná vada TR pětsetpětky je malá paměť, ostatně proto byl tenhle model Tylsama označen za předpotopní. Vejde se do ní jen šest nepříliš dlouhých písniček. Má-li hrát další, musí se do něj naládovat z kazety, to trvá asi minutu, po tu dobu musí někdo cos provádět pro pobavení publika. Jehož drtivá menšina si všimne, co dělá obsluha kazeťáku. I toto je předpotopní vlastnost. Ale na to, že byl vyroben počátkem osmdesátých let . . . Co bylo tenkrát k dispozici? Věděl někdo něco o mobilech? Či fleškách? Či mp3 přehrávačích? Pro porovnání, přečtěte si, co se u nás oficiálně psalo o počítačích !

Další nesmírná výhoda Rolanda je nezměrná trpělivost a vytrvalost. Nemá sklon vytratit se na čvaňháka či dojížďáka, ani se nechat sklátit chřipajznou, splínem, sklerózou. Bez držkování po šestnáctý začne hrát kapele kus, kterej kapela už patnáctkrát zvorala. Což teprve cvičení. Bez únavy hraje třeba deset hodin denně. Až basák konečně hraje čistě. Zkuste tohle chtít od živého bubeníka. No a když na písničku vytvoří program ten bubeník, který ji hrál naživo, pak ten program není fixl, ale hraje přesně to, co ten živý bubeník. Když se má udělat demo nahrávka ve zkušebně, pak jsme třeba s Adélou (to byla metalová kapela) klasickou bicí soupravu nedokázali sejmout, bubeník naprogramoval Rolanda a zvuk byl neporovnatelně lepší. V současnosti jsem programy z Rolanda nahrál do počítače, takže odpadá nevýhoda malé paměti. No a jestliže Pytlouš v pojednání O nás , píše, že já skládám bicí na předpotopním Rolandu a méně zastydlí členové kapely na počítači, je tento fakt nepravdivý. Všichni už používáme kombinaci obouch metod. Na Rolandoj se mi líp dělají nepravidelně dlouhé takty. Líp se mi nahrají vyťukané rytmy. No a když si písničku - teda bicí do ní na Rolandoj připravím, můžu to v počítači použít jako základ nahrávky. Nevím přesně, jak moji spoluhudlálisti bicí v počítači vytvářejí, ale v obouch případech vznikne notový zápis, nikolivěk zvuk. Zvuk bicích se k zápisu přidává pozdějšc. A hleďmež - ukazuje se, že když se užije Roland jako zvuková jednotka, je zvuk hezčí, než když se pustí přimo z PC.

Takže když je vytvořen a uložen program na HDD počítače (ať už na PC nebo na Rolandoj), nastane další fáze. Do PC se nahrají bicí jako zvuk, tedy .wav tak, že se program pustí po MIDI do Rolanda, a zvuk Rolanda se nahraje na další stopu PC. No a v současnosti už netaháme na koncert ani Rolanda, ani PC, ale CD přehrávač a cédéčko, na které jsme si vypálili zvuk bicích v pořadí, jak se bude hrát a ovládá se dálkovým ovladačem, takže se to zvládne i při hraní na kytaru.

Co dál Použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
nebo jdi na Jiřulkovy spisy
nebo jdi na Vlastnoruční bigbít - domácí stránku mojí kapely TYLS
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
. . Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu.