První máj už nemaj

     Pamatuji si na poslední první máj, na který jsme šli do průvodu v čele naší školy s nápisem
              VŠE CO MÁME PRO MÍR DÁME
     To jsme byli ve třetí třídě základní devítileté školy a byli jsme hrdi, že každý z nás ponese jedno písmeno a uvidí nás sám soudruh první tajemník i prezident, na kterého jsme se s láskou dívali, když v naší třídě visel nad katedrou. Jenže dívenka, která nesla písmeno í zakopnula a opozdila se. Už nás skoro dobíhala a už jsme skoro viděli soudruha, jenže najednou přiběhnuli jacísi nenápadní soudruhové a celý nápis nám vytrhnuli z rukou a naházeli na nákladní auto a řekli naší soudružce učitelce, aby ho hlídala, my jsme sice prošli kolem soudruhů, ale pro pláč jsme je ani neviděli, protože kdeže byl náš krásný nápis.

     Druhý den ve škole byla jiná soudružka učitelka, naši milovanou soudružku jsme už nikdy neuviděli, ta nová soudružka byla sice zlá, ale hlavně nám připadalo, že nějak divně počítá, když tvrdí, že třikrát šest je třistašest. Naštěstí ji pak naše soudružka ředitelka přesvědčila, že jako soudružka uklízečka si vydělá pětkrát víc, než jako soudružka učitelka. A skutečně místo dosavadních čtyři sta korun jí platila pět set, takže soudružka byla spokojená a my taky. Nespokojená byla jen soudružka ředitelka, protože tahle nová soudružka uklízečka tvrdošíjně myla podlahu ve třídách vždycky během vyučovací hodiny, a to v jedné třídě třeba sedmkrát za sebou během jediného dne, nikdy nikdo nevěděl, ve které třídě se soudružka s kbelíkem objeví. Pak ale soudružka ředitelka vyčlenila jednu prázdnou učebnu a každá soudružka učitelka věděla, že když se soudružka objeví, je třeba tiše přeběhnout do prázdné učebny a pokračovat ve vzdělávání k světlým zítřkům. Jenže k debyly světlé zítřky, když pak už nikdy jsme se školou do žádného prvomájového průvodu nesměli. Všichni žáci i soudružky učitelky všech tříd povinně museli přinést omluvenky nejméně týden předem, že k naší nesmírné lítosti se nemůžeme dostavit ke škole prvního května ráno, protože jsme si zlomili nos, nebo cokoliv jiného. Takové omluvenky pak při nástupu k průvodu dala soudružka ředitelka naší soudružce uklízečce seřazené podle abecedy, která si je podle jmenného seznamu odfajfkovala a tím jí zdůvodnila, že se nikdo krom ní a soudružky uklízečky se k nástupu nedostavil.

     Jen jednou se stalo, že si soudružka ředitelka omluvenky nezkontrolovala a druhého května přišli do školy jacísi nenápadní soudruhové a hledali žákyni, která měla na omluvence, že se nemůže dostavět pro tože si myla cokoly vjiného a neměla razítko. Tehdy Lenku Novákovou zachránilo jen to, že na omluvence měla Nová omluvlenka a žádná žákyně nová ve škole nebyla. Ale hrozící průsevih se nakonec obrátil k dobrému konci. Soudružka ředitelka řekla soudruhům, že tuhle inkriminovanou omluvenku viděla psát soudružku, když vysvětlovala ve třídě, jak musí vypadat omluvenka. Soudruzi prohlásili, že podle pravopisu to tak nejspíš bude a soudružku si předvolali do ředitelny. Soudružka nejdřív řekla, že jako soudružka´uklízečka ve třídě nestihla nic říct, protože třída vždycky ihned tiše zmizela, ale pak se zarazila, když se soudruzi divili, jaktože neučila a tak se začala vehementně hlásit k tomu, že jí napsala. Tak či tak šla soudružka s nimi a už se nemusely v jedné třídě mačkat dvě třídy.

Co dál
Přejdi domů na moji webovou stránku, nebo použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu kolektivní (koco)vinou autora.