Parkinson a slon

povídka napsaná 1.4.2012

     U příležitosti další přednášky o pokrocích ve zkoumání Parkinsonovy nemoci jsem jako už čtrnáct let léčený - neléčený - už z obou stran celkem dost pokročile informovaný pacient. Z jedné do mě hučí lékaři, z druhé esoterici a obojí mě varují, abych těm druhým nevěřil ani oko v hlavě, což má jednoduché řešení, nevěřím ani těm, ani oněm, ani sám sobě, ani nikomu jinému, jak nás učil jeden filosof: "Věřím, že ničemu nevěřím." Takže sice mám na všechno svůj vlastní názor, ale zásadně s ním nesouhlasím. Svůj nesouhlas dávám najevo až asi příliš nejen oněm, ale i těm, takže se na mě naštvala jedna esoterička, která mi tvrdila, že Parkinsonova nemoc je normálně vyléčitelná čtyřicetidenním půstem. Drze jsem jí odmlouval, že jestli ona nebo někdo jiný umí vyléčit parkiho, proč už nemá Nobelovu cenu, no prej jednak o ni nestojí a druhak by jí zabili pohůnci zdravotních pojišťoven a farmaceutických koncernů, protože kdyby se profláklo, že v jejich zájmu není lidi uzdravit, ale trvale udržovat závislé na nějakých lécích, přišli by o kšeft. Moje nemoc je následek nějaké mojí zmanipulovanosti a je na mě, jestli chci být nemocný. Kdybych se naučil čtřicetidenní půst, budu pak zdravý, protože půst vyléčí absolutně všechno. Já se ptal, jestli po půstu někomu už třeba taky znovu narostla useknutá ruka, no to samozřejmě ne, ale jinak všechno. Jenže parki je změť naprosto nespecifických potíží způsobených nedostatkem dopaminu, protože zvětší části umřela žláza, která ten dopamin vyrábí, a jak víme, něco člověku dorůst může, něco ne, ona pak nemá pravdu, když tvrdí, že všichni doktoři jsou zaměření jen na potlačování příznaků a ne na odstranění příčiny. Když někoho bolí holení kosti, tak si nemůže jen vzít nějaký nurofen na potlačení pocitu bolesti, ale musí si přestat holit kost.

     Moji neurologové vědí, že mě neumí vyléčit. Vědí, že mi nedávají léky, ale jen ten chybějící dopamin. Naneštěstí ten skutečný do člověka dostat nelze, takže se snaží najít něco, co tělo přijme a nemá to tak nepříjemné vedlejší účinky. No ale zase doktory štvu tím, že jim naplno říkám, kde dělají chyby. Už jsem byl vyřazen ze tří studií pro odmlouvání kvízmajstrovi. To mi třeba pošlou dotazník do studie poruch chůze u parkiho. Na to já jim do toho dotazníku napíšu, že ani jediná otázka není položená správně a vysvětlím, v čem je chyba, no a už se neozvou.

     Minulý týden jsem byl vyřazen z další studie po dvou týdnech sledování, čtyřech EKG a čtyřech odběrech krve poté, co jsem jim vysvětlil, že v tabulkách, kam mám zapisovat zcela nepřetržitě přesný čas braní léků a jejich účinku jim jednak chybí každý den dvě půlhodiny, jednak jsou špatně přeložené z angličtiny, (kde je jasné - three o clock = tři hodiny = přesný čas, na rozdíl od three hours = tři hodiny = doba trvání) takže podle jejich tabulek nejdříve lék projeví nějaký účinek a teprve potom si ten lék vezmu. Načež jsem byl přinucen jim přepsat svoje braní léků a jejich účinků z mého opraveného návrhu správně navržených tabulek do jejich originálních, kde každý den byl na dvou papírech, ale s datumem jen na jediném, čímž právě vznikla ta chybějící půlhodina dvakrát za den, jednak tam není kolonka na čas užívání léku, ale jen na trvání účinku, načež to odfaxovali do zahraničnho centra a místo jednoduchého pokynu, jak pokračovat, jsme čekali několik hodin, než přišla odpověď, že zřejmě nejsem schopen se podřídit požadavkům studie. (To si nevymejšlím, kopie jejich dotazníku můžu ukázat). Souběžně s tím jsem dostal k vyplnění spoustu dalších dotazníků a zase krásně nesmyslné otázky.

     Moc se mi líbila otázka v dotazníku pro zjišťování nebezpečnosti sebevražedných úmyslů : Spáchal jste dokonanou sebevraždu? Ano, ne. Já odpověděl, ANO už devětkrát, ale mockrát mě museli dorazit, takže moje dnešní tělo je moje pokud správně počítám dvaatřicátá reinkarnace, a moje současná nemoc je trest za to, že jsem v předchozím životě byl troubonista v dechovce a protože dechovku nesnáším v žádné své reinkarnuanci, schválně jsem jim to kazil. Tehdy jsem zemřel umlácen pozouny a notovými stojany, takže jsem byl ušetřen poslechu písničky "Vrabečku šedivý", ze které bych chcípnul i bez fyzického násilí.

     Ten troubonista v tom minulém těle jsem byl za trest za to, že jsem jako slon v sloninci Abú Theeraanta troubil "IL ALAH" obráceně, což byla jasná sebevražda spáchaná ukamenováním. Ten slon jsem byl jako trest za to, že jsem jako lesní rohista (taky se může říct lesní rohař) v družině knížete Plousche troubil "HA LA-LI" obráceně, takže na mě, přejmenovaného na lesního rouhaře, poštvali tři ohaře a ze mně zbyly jen oharky.

      Moje první smrtelné tělo byla slepice, která dřív byla nesmrtelná moudrá PRASLEPICE v zahrádce, kde se jakýsi děda pokoušel pěstovat rajčata a ony mu z toho vycházely samé rulíky, durmany a miliony jinejch druhů rostlin, tak je zase ničil pomocí mšic a miliard jinejch živočichů a já jsem ho naštvala komentářem, že ty rajčata by měly bejt větší než ty blechy a roztočové, který se ti taky moc nepovedly, takže mě ze zahrady vyhnal se slovy, že budu v bolestech snášet vajíčka tak velký, že mi je lidi budou všechna krást, a když jsem zabědovala, proboha živýho, ty máš ještě někde nějaký lidi, který jsou stejný jako ty?, praštil se do hlavy a začal hledat kus obvzlášť neúrodný hlíny a plácat z ní autoportrét, jenže na partnerku tohodle tvora už mu hlína nestačila, tak jí musel doplnit kusem žebra, který ostatně tomu tvorovi omylem udělal navíc.

     Ti dva ho taky naštvali, ani ne tak kvůli jablku, ale proto, že vypěstovali dřevnatý kedlubny, tak je taky vyhnal se slovy, že budou rodit v bolestech potomky, který se budou mořit hledáním odpovědi na otázku, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Nato jsem mu vzkázala, že jsem se usnesla, že jsem už usnášená a nadále usnášení neschopná a snášení nesnáším. Tak mi za trest sebral řeč a nechal mi jen kdákání, při kterém vypadám jako úplně blbá, hlavně proto, abych lidem nemohla říct, že já byla první a pošla jsem jako první smrtelná inkarnace ze svojí nesmrtelné preinkarnace a teprve pak jsem začala snášet vajíčka. To mi udělal ze vzteku, že některý lidi se mu nepovedli a jsou to navzdory svojí výchově a okolnostem vzniku docela fajnoví a příjemní tvorové.

     No a v příštím životě budu za trest za tohle povídání roztočem na křesle jedné krásné dívky, kterou budu denně vidět nahou, což mi v roztočím těle bude na mrtvici, protože ač tělem roztoč, duší to budu furt já a tak se ze zoufalství, že mě ta dívka nikdy nepolíbí, neobejme ani nepomiluje, dám raději dát s přehozem do pračky a spáchám tak v pořadí už desátou sebevraždu rozpuštěním v Lanze.

     Přeju všem, abyste nadále i v tomto životě i v těch dalších byli ti nepovedení, co se je nepodařilo zkazit ani lidem, ani okolnostem vzniku a jste za trest v těle hezké a sympatické osoby a navíc zdraví!!

Co dál
Přejdi domů na moji webovou stránku, nebo použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu kolektivní (koco)vinou autora.