Dospělština

      Všichni určitě viděli typický výjev, mamina s tak asi dvou až tříletým svištěm přijdou ke schodišti a mamina už s předstihem pevně uchopí paži svého potomka, aby ho při stoupání po schodech nenapadlo upadnout. Dětičko se škube a tím pevněji ho dospělá a opatrná opatrující osoba drží, a tím intenzivněji se vzdorující nerozumné mládě snaží vyprostit a stále opakuje: "Andik sám !", "Andik nechce, aby ho maminka držela !"

     Zákon zachování výchovy pak způsobí, že až se Andík rozmnoží, nevyvratitelně mluví o sobě a o své ratolesti tak, jako kdyby oba byli někdo jiný: "Tatínek dá Věrunce čepičku, aby Věrunka mohla jít s tatínkem na hřišťátko."

     Věrunka na to zarputile opakuje: "Ája nechce na hjišťátko, Ája nechce, aby jí tatínek dával čepičku, Ája si dá čepičku SAMA !". Marně. Násilím je jí čepička nasazena, ale vzápětí letí obě do kouta, majitelka čepičky později, ale natolik včas, aby unikla ruce svého milujícího předka, který si v tu chvíli skoro není jist svojí láskou ke tvorečkovi, který ale v koutě nemá kam uniknout. Mrně je vyvlečeno na hřiště, kde dupe ostatním dětičkům na sice nepovedené, ale jejich vlastní hromádky, které ani náznakem nepřipomínají bábovičku nikomu jinému, než jejímu tvůrci. Výkonný umělec je ale skálopevně přesvědčen, že právě tohle už byl mistrovský extrakousek a tím víc řve na kazisvětici. Její tatík už asi čtvrt hodiny markýruje hovor se šéfem a usilovně se tváří jako že se ho vřava na hřišti nijak přímo netýká, protože on tu kazisvětici nezná.

     Ale jeden zoufalý tvůrce si přivolá na pomoc staršího sourozence. Starší kluk si svého mladšího blízkého příbuzného dosud tak okatě nevšímal, že bylo jasné, koho přesně si předsevzal si nevšímat. Jenže oprávněná stížnost jeho mladšího sourozence mu dává legální možnost té holce v čepici vykonat násilí a ještě za to být pochválen. Než však je schopen násilí realizovat, oběť, no vlastně dosud to oběť není, přesto však obě entity oběti letí, jako kdyby tu ránu stihnul dát, čepička jinam, tělo jinam. Čepice splihle a tiše leží a její nedobrovolná majitelka řve: "Tatí, ten vejkej kjuk Áju pjaštil !"

     V tom momentě už najednou otec všechno viděl nejlíp a řve na matronu, pod jejímiž kyprými tvary se kluk ztrácí. Kluk tím pádem sotva stihne říct obvyklou floskuli: "Mamí, já sem na ní ani nešáh, vona sletěla sama." Není to třeba, protože na pánovu pánovitou jízlivost: "Paninko, laskavě se naučte číst, na brance je černý na bílým, že tohle je hřiště pro děti do pěti let, tak s tím harantem vypadněte, když tu nesmí bejt !", reaguje hora sádla s úsměvem: "No, panáčku, už jsem se chtěla zeptat, jaktože vy tady jste, když sem nesmíte, ale jak jste promluvil, tak se ukázalo, že váš rozum ustrnul na mentální úrovni dvouletého dítěte, tak si tady pěkně hrej, ale potišejš."

     Dvouletý zploditel tříleté dcery s hrůzou zjistí, že se proti němu formuje roj kredencí, popadne tělo a dává se na ústup. Jedna kredenc zdvihne čepičku: "Chlapečku, není to tvoje čepička ?" Druhá kredenc na to: "Ne, to je tý chlapečkovy starší sestřičky."

     Ája si podávanou čepici nasadí přes obličej, takže nemůže nic vidět, přesto však kličkuje tak zdatně, že jí otec sotva stihne dostihnout těsně předtím, než se jí podaří vlítnout na ulici pod rozjetou tramvaj.
ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ
8.10.2010

Poznámka: Dospělština je inspirována tématem Dětština , které jsem inspiroval svým příspěvkem do diskuze na webu
http://www.slovodne.cz
pod nickem Jiřulka.

Co dál
Přejdi domů na moji webovou stránku, nebo použij ikonu "ZPĚT" v horní liště, nebo zavři okno dvojhmatem Alt-F4,
Moje mailová adresa je xjim@seznam.cz
Tato nekomerční stránka je vytvořena ve zdrojovém kódu kolektivní (koco)vinou autora.