Čankajškova pomsta


Emblem Extempore kulaty

     Čankajšek byl známý diktátor a ve vtipech o Čankajškově pomstě šlo o naprosto nečekaný a záludný způsob, jak doběhnout někoho, kdo se cítil naprosto bezpečný, nebo vůbec nic zlého netušil.
    Takovou pomstu vykonal Supraphon na skupině Extempore. Když v osmdesátých letech vysvětloval, proč skupině Extempore nevydá gramodesku, no to přece vůbec není z nějakých politických důvodů, že by skupina třeba byla zakázaná, nebo ideově nevhodná. I když se to na koncertě třeba zdá pěkné, tak je to pro nahrávání nevhodné, byla by to špatná deska a neprodávala by se.
    Po sametové revoluci jsme dali skupinu Extempore po sedmi letech vynucené pauzy znova dohromady a úspěšně jsme koncertovali v klubech, ve středně velkých sálech, ale i na stadionu. Když jsme dostali nabídku Supraphonu, že nám vydají album, plni naivity, že se všechno zlepšilo, jsme se na nahrávání nesmírně těšili.
    Všichni si koupili ty nejlepší struny, bubeník si vypůjčil tu nejlepší bicí soupravu a dva týdny před termínem nahrávání všechny bubny pečlivě dolaďoval, aby měly optimální zvuk jeden každý i všechny společně. Bylo dohodnuté, že se bude nahrávat živě, tedy tak, že bude hrát celá kapela najednou, aby to mělo grády a přirozenost. Pak teprve se budou opravovat jednotlivé chybičky, ale zase tak, že muzikant bude přitom slyšet zvuk celé kapely.
    V určenou dobu jsme navozili aparát do Mozartea, věhlasného nahrávacího studia v Jungmanově ulici a začali jsme stavět a místní zvukaři rozestavovat mikrofony a dávat pokyny. Všechny muzikanty rozdělili jednotlivě do kójí a po první zkušební nahrávce prohlásili, že ty bubny se musí podladit. Bubeník se bránil, že je pečlivě dva týdny ladil, a když to narychlo bude měnit, nebude to dobré. No právě takhle to nebude dobré, vy jste je ladil podle koncertních zkušeností, ale nahrávka potřebuje úplně něco jiného. Neubránil se a podlaďovali. Pak zahrála kapela první písničku společně a zvukaři, no dobře a teď bubeník znova sám, my mu pustíme metronom, když hrajete všichni, tak to kulhá, no pojďte se podívat na měřič tempa. a je to pomalé, té skladbě by to prospělo trochu rychleji. My že aspoň basa musí hrát s ním, ale postupně to dospělo k tomu, že každý nástroj i hlas se nahrával samostatně.
    Výsledek tomu odpovídal. Bicí mají na nahrávce příšerně špatný zvuk a jsou zahrány nepřirozeně a při zdi, nahrávka jako celek nešlape a nesouzní, a vůbec nejhorší věc provedli s Jardovým zpěvem. On rozhodně nemá školený hlas, ale normálně zní razantně a šmrncovně. Na nahrávce zní jako kašpárek. Celkový zvuk není vůbec bigbítový. Supraphonu se tak podařilo dokázat, to co tvrdili kdysi - je to špatná deska.
    Jako dokonání pomsty jim ještě stálo za to ji skutečně neprodávat. V Divadle hudby byly křtiny, ale křtil se symbolicky kus papíru, ač měla být, deska nebyla vyrobená. Když pak se značným zpožděním vinyl i obal byly konečně hotové, nebyla žádná snaha na desku upozornit.
    Ale ani rozvážet do prodejen. Kdykoli jsem se v prodejnách Supraphonu po celé republice ptal po albu "Šel jsem včera domů, přišel jsem až dneska" od Extempore, odpověď byla standardní, je vyprodaná. A kolik jste jich prodali? Deset kousků, tu první várku. Lidi se ptají, objednáváme marně, žádná další dodávka už nikdy nepřišla.
    Takže ve své naivitě jsme dopustili, aby se nám Supraphon dokonale pomstil.
 
    PS. Teprve dodatečně jsme se dozvěděli, jaktože Pražský Výběr nahrál báječnou a báječně znějící Straku v hrsti právě v Mozarteu. Oni dali všem místním zvukařům po několika tisících Kčs za to, že se tam během nahrávání vůbec neobjeví. Přivedli si zvukaře a techniky svoje a nahrávali v pohodě a podle svého.
    Dodatečně jsme vydyndali 24 stopý pásek, že to zkusíme aspoň pro svou potřebu přemíchat, ale jednotlivé stopy byly tak zoufale nahrané, že výsledný efekt byl mizivý.
    Později nahrávku od Supraphonu koupil Šíma a vydal ji ve svém Blackpointu jako CD, takže je možné si ji tam objednat. Navzdory tomu všemu je z alba cítit, že jsou to pěkné písničky, s dobrými texty, a tuhle jsem dokonce jednu slyšel na Rádiu Beat 95,3 FM. a hle, to, co nahrávají jiné české kapely v současnosti, tam v přímém porovnání nezní o nic lépe. Ne že bych to těm skupinám přál.
 
    Praha 13.1.2004
    Napsáno pod dojmem diskuse při natáčení TV pořadu Na hraně, kterého jsem se zúčastnil 12.ledna 2004 v Malostranské Besedě. Mladí diskutéři tam vytýkali velkým nahrávacím společnostem, že jejich produkce je sterilní, unylá a nepřirozená. A mají špatné texty. Karel Vágner se bránil, že takhle nahrávat se musí. A zpívat na plejbek v televizi se taky musí. No vždyť si poslechněte noci s Andělem, jak špatně zní živě hraná muzika. Tím mi potvrdil můj dojem, že v televizních živých přenosech záměrně špatně míchají zvuk, aby měli argumenty pro plejbek. Také na těchto kapelách je prováděna Čankajškova pomsta. Ale že by mě těšilo, že nejsme jedinou obětí, to mě tedy netěší.
 
  webová stránka Extempore
  Black Point